Pomahač: Proměny správního soudnictví

Setkáváme se zde s tím, co lze označit výrazem soudy mimořádné stolice zřízené uvnitř správy samé. Podmínky výkonu jurisdikce určoval vztah k maat . Božský úřad krále byl nositelem řádu, vysocí hodnostáři přinášeli rozsudek jako obětinu a král jako jediný mohl o rozsudku komunikovat s bohy. Pokud přijmeme tento výklad, nebylo vůbec snadné oddělit spravedlnost od náboženství, podobně jako v moderní době není snadné oddělit správu od politiky. O trvalém účelu řízení věcí veřejných i o soudech mimořádné stolice zřízené uvnitř správy samé se dočítáme i v dílech, které jinak nemají se starým Egyptem nic společ- ného. Je možná nezvyklé používat v této souvislosti takové výrazy, ale i jejich běžná interpretace je zatížena minulostí. Pojmy veřejná správa a správní soudnictví totiž často používáme ve významu, který se ustálil v předminulém století. V češtině to lze dobře doložit odkazem na učebnice Jiřího Pražáka, které mají základní význam pro ustálení českého administrativistického pojmosloví. Veřejná správa je v Pražákově vyjádření činnost nesoucí se za trvalým účelem řídit záležitosti veřejnoprávních svazků. 25 Není to nijak originální definice. S obdobnou se lze setkat ve většině tehdejších německy psaných učebnic správního práva. Nestačilo uvést, že veřejná správa je řízení státu, protože řízení se týká různých záležitostí a veřej- ná správa je státní činností. Trvalým účelem je přitom totéž, co vymezuje ústava jako stabilní vládu. Pražák ostatně výslovně v této souvislosti připomíná, že obory ústavní- ho a správního práva se navzájem doplňují. Ve starém Egyptě bylo obtížné představit si ústavu v našem slova smyslu. Činnost božského úřadu však nepochybně měla trvalý účel, neboť ten byl součástí maat. Správní soudnictví definuje Pražák jako činnost správního soudu jako mimořád- né stolice pro právní kontrolu zřízené uvnitř správy samé, upravující sporný poměr negativně. 26 Správní soudnictví bylo vymezeno z hlediska tehdejšího platného práva a formulace „uvnitř správy samé“ reagovala na ústavní problém zřízení vysokého sou- du s kontrolní funkcí pro oblast veřejné správy ve starém Rakousku. Pražák se k jed- notlivým prvkům definice ve svém výkladu několikrát vrací a ujišťuje tak čtenáře, že důležité je toto: správní soud je nezávislý, je zřízen uvnitř správy samé, aby nezasahoval do působnosti řádných soudů, a jeho funkce je kontrolní. Rovněž v poněkud komplikovaném vymezení nezávislého soudnictví zřízeného uvnitř správy lze nalézt to, co obsahují staroegyptské texty. Nezávislost soudu a soudce vyjádřil již výše citovaný Nefersešemre Šeši takto: Konal jsem spravedlnost pro jejího pána. Uspokojoval jsem ho tím, co miluje. Vysoký soudce hovoří o spravedlnosti jako o principu maat , který byl zosobněný v bohyni Maat, která byla považována za dce- ru boha Rea. Pánem spravedlnosti je tedy přímo bůh Re, nikoli král nebo nadřízený. Soudce, který sloužil pouze bohu, byl považován za nezávislého v pozemských vztazích. A dále: soudy, v jejichž čele byl nejvyšší úředník, byly považovány za mimořádné soudy

25 PRAŽÁK, J. Rakouské právo správní. Část I . Praha: Jednota právnická, 1905, s. 1. 26 PRAŽÁK, J. Rakouské právo veřejné. Díl I. Praha: Jednota právnická, 1902, s. 297, 352, 375.

20