Pomahač: Proměny správního soudnictví

a nebyly odděleny od správy. Kvantitativní nárůst titulatury vezírů odrážel důraz na je- jich všeobecné kontrolní funkce. Nejvyšší úředník soudil jako „představený celé země” a podobně byla upravena i jeho specializovaná působnost, např. „představený všech královských prací celé země” nebo „představený přídělů božských obětin celé země“. Lze namítnout, že soudci rakouského správního soudu, k němuž Pražák vztaho- val svou definici, nebyli propojeni s panovníkem a nástrahami politického života tak úzce jako vezíři. K tomu je možné dodat, že hrabě Schönborn, prezident vídeňského Správního soudního dvora v letech 1895–1907, ve vzpomínce na svého předchůdce v prezidentské funkci píše, že hrabě Belcredi se s výjimkou členství v Panské sněmovně vzdal jako soudce politických aktivit. Belcredi už měl vzhledem k oční chorobě ztí- ženou možnost čtení a psaní, ale zůstal skvělým rétorem a byl vždy velmi spokojený, když sezení, kterému předsedal, trvalo dlouho, a když se projednávaný právní případ důkladně projednával a zkoumal ze všech možných úhlů. 27 Belcredi prošel úřednickou a politickou kariérou a zastával i nejvyšší exekutivní funkci. V roce 1867 se musel vzdát postu ministerského předsedy a na doporučení císaře dokonce odjet jako politicky kontroverzní osoba na určitou dobu do Ženevy. Císař mu však zachoval přízeň, nadále se s ním radil o politických otázkách a ve změněné politické situaci ho jmenoval prezi- dentem správního soudu, protože byl přesvědčen o jeho naprosté loajalitě. Na tomto místě se patrně sluší zamyslet se i nad tím, jaký má smysl diachronická komparace vedená čtyř a půl tisíciletým obloukem. Vycházíme-li z toho, co o určité osobě říkají zachovalé textů, jdeme spíše cestou literární komparatistiky než srovnáva- cího práva. Využíváme různých kulturních a jazykových kontextů a snažíme se vyjádřit obtížně uchopitelné souvislosti s přesvědčením, že lze srovnáváním dospět k rozumné úrovni abstrakce. Veřejné správě lze porozumět nejen jako činnosti, ale i jako instituci, jejímž posláním je zjednodušovat orientaci ve světě a činit jednání druhých srozumi- telnějším a předvídatelnějším. Téma trvalého účelu řízení věcí veřejných i téma nezávislého soudnictví zřízeného uvnitř správy má nepochybně velice dlouhou tradici a dotýká se problému evoluce práva. Snaha uchopit toto téma statisticky nebo systematicky pochopitelně naráží jak na obtíže zpracování velice rozsáhlého souboru dat, tak na kritérium, podle něhož měl být vybrán vzorek vysoce relevantních případů. Komparativní přístup je méně náročný ve smyslu statistickém i systematickém, skrývá však jiné nástrahy, na které je nutno upozornit. Případ, který jsme vybrali, určitě nenaznačuje, že vezír Nefersešemre Šeši může být pro všechny, s nimiž bude srovnáván, prototypem soudce, který soudí dva soupeře tak, aby byli oba spokojení. Toto tvrzení z jeho hrobky je paradoxní, nakolik spoju- je pojmy v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný celek. Soudce nemůže být za všech okolností usmiřovatelem a smysl tvrzení vynikne až z porovnání s jinou v hrobce zachovanou maximou: Dosáhl jsem dokonalosti tím, že jsem si pro lidi přál

27 Biographisches Jahrbuch und Deutscher Nekrolog. 7. Bd. Berlin: Reimer, 1905, s. 27.

21