Pomahač: Proměny správního soudnictví

organizaci máme na mysli. Tak například administrativisté by měli rozlišovat nejméně čtyři typy organizace: 1. univerzální čili systém, 2. institucionální čili trvalý řád, 3. strukturální čili kompetenční pravidla a 4. funkční čili činnost. 34 Od poloviny minulého století jsou tyto typy organizace spojovány se studiem kom- plexního politického uspořádání a do popředí pozornosti se dostávají momenty poznání složitosti systémů. Studujeme-li útvar, který bychom mohli nazvat spolu s Havlíčkem neexistujícím státem, jako univerzální organizaci vykazující složitost, nelze chování ta- kovéto organizace plně vysvětlit ani z institucionálních, ani ze strukturálních vlastností. Složité systémy kombinují prvky uspořádanosti a spontaneity a neplatí „zákon zacho- vání složitosti“, který by říkal, že jednodušší systém by se nemohl sám od sebe změnit na složitější. Nezbývá než soustředit se na studium složitého chování s náznaky uspořá- danosti. Jinými slovy, zajímá nás především rozhraní mezi řádem a chaosem. I přes to, co může být chápáno v předchozích úvahách jako výhrada vůči ustále- ným pojmům, netřeba zpochybňovat vymezení veřejné správy jako činnosti vázané na pokročilý typ organizace společnosti. Mnohé inspirativní podněty můžeme čerpat z antropologických studií neoevolucionistického zaměření. Stabilita řádu ve spojení se snahou o maximalizaci toho, čeho může být dosaženo, se tak snadno dostává do kon- fliktu s odolností komunity i s životními podmínkami. Naše myšlení o státu i civilizaci je zbytečně zatíženo představou, že jakékoli složité chování muselo vzniknout z kom- plikovaných pravidel. 35 V teorii veřejné správy se někdy poněkud tajemně hovoří o primitivní správě. Primitivním není v souvislosti, kterou sledujeme, míněno něco zaostalého, neumělé- ho, ošklivého, zrůdného, neobratného, prostoduchého, průhledného či naivního, ale jen to, co je prvotní. S adorací primitivní správy se zpravidla nesetkáváme, věříme, že již nejsme správními primitivy. Jen málokdo baží po starých zlatých časech natolik silně, aby byl ochoten potvrdit, že i primitivní správa byla lepší než ta dnešní. O primitivních společenstvích se zpravidla uvažuje jako o komunitách založených na přirozené spřízněnosti. V těchto společenstvích se uplatňuje autorita, která je za- ložena na uznávaném vlivu vůdčích osobností, nikoli na moci, která by byla založena na síle vynutitelných neosobních vzorců chování, s nimiž by se jednající osoby dobro- volně neztotožňovali. Primitivní společenství je v tomto smyslu privátní pospolitostí potud, že jde o individualistickou organizaci až po samu mez toho, co činnosti zajišťu- jící přežití dovolují. Individualistické je tedy i udržování institucionalizovaných vzorů

34 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část . Praha: C. H. Beck, 2016, s. 63. 35 ADAMS, R. M. Strategies of maximization, stability, and resiliance in Mezopotamian society, settle- ment and agriculture. Proceedings of the American Philosophical Society , 1978, Vol. 122, No. 5, s. 330.

26