Pomahač: Proměny správního soudnictví

chování. Pravidla jsou přijímána většinou příslušníků komunity, mají-li svůj šťastný počátek v autoritativních rozhodnutích jedince a osvědčí-li se časem. Stabilita tohoto způsobu správy není vysoká, takže není nijak překvapivé, jak často se zvyky mění a jak se případ od případu liší. 36 Studium primitivní správy samozřejmě naráží na limity pramenů poznání, zvláště uvědomíme-li si, že globalizace prakticky už zničila zbytky pospolitostí přežívajících na úrovni doby kamenné. Situace však není úplně beznadějná. Potřeba alespoň rela- tivně stálého osídlení určitého území spojená se změnami ve výrobě způsobila, že nám neolitická společenství zanechala archeologické doklady svědčící o pokročilé organizaci práce. Ve 3. tisíciletí př. n. l. docházelo na několika místech v severovýchodní Africe, jihozápadní Asii, v povodí řeky Indu, ale i v jihovýchodním cípu Evropy k tomu, že se společenský život začal být organizován způsobem, o němž se dnes domníváme, že mohl být stabilnější. Nesouviselo to jen s hustotou či městským typem osídlení. Ve středomořské oblasti jsou již z období předkeramického neolitu doloženy stavby překvapujících rozměrů či nálezy z organických hmot svědčící o pokročilé řemeslné vý- robě. Lze předpokládat, že usedlý způsob života tu vyvolával potřebu primitivní správy již přinejmenším před 10 tisíci lety. Přesto trvalo další tisíciletí, než bylo třeba správní činnost diferencovat a vytvářet hospodářská a správní centra mimo rodovou či klano- vou pospolitost. Proč se stalo přelomovým až 3. tisíciletí př. n. l., zůstává stále v mnoha ohledech nejasným. Společenství, která spěla ke změně organizace, zahrnovala i při maximálně možných odhadech, k nimž se můžeme v současnosti dopracovat, pou- hou polovinu jednoho procenta světové populace, z níž by mohl vzniknout Staatsvolk. A pokud by šlo o Staatsgebiet , pohled na mapu té doby, kterou dokážeme v současnosti vytvořit, nám ukazuje, že ne všude, kde se rozvinulo pokročilé zemědělství a s tím sou- visející řemeslná produkce a obchod, vznikala též správní centra. I ve svým způsobem výjimečných enklávách ve východním Středomoří a v pobřežních oblastech Arabského moře a Perského zálivu je třeba vidět značné rozdíly. Funkcionalistické srovnávací hodnocení v této souvislosti konstruuje typ vyspě- lých primitivních společenství, které poměrně dlouho čekají na překročení prahu dělící pravěk a ranou historickou dobu. Pravidla, jimiž se tato společenství řídí, ani jejich správa, nejsou podmíněny existencí psaného jazyka a skupinami gramotných služebníků moci. Setkáváme se však se zbožštělým vůdcovstvím či náčelnictvím, s kon- trolou ekonomických zdrojů a, zejména v případě výbojů či nepřátelského ohrožení, s efektivním řízením vojenských operací. Vyspělá primitivní společenství představují hierarchicky rozvrstvenou společnost, která se skládá z velkého množství komunit ži- jících na jednom společném území. V těchto společenstvích se zároveň projevuje jak implicitní, zvykové právo bez správních struktur, tak fenomén správy bez pravidel.

36 POSPÍŠIL, L. Legislativa v kmenové společnosti Papuanů kamenné doby. In: SOUKUP, L. (ed.) Pocta prof. JUDr. Karlu Malému, DrSc., k 65. narozeninám . Praha: Karolinum, 1995, s. 24.

27