Pomahač: Proměny správního soudnictví

však, že kykladská civilizace je poměrně výjimečným z objevených případů, kdy se dlouhodobý civilizační vývoj na úrovni ekonomické, sociální i kulturně-symbolické projevil bez většího vlivu na politickou integraci. V diskusi k tomu dodává Miroslav Bárta, že v případě složitějších civilizací, které používaly písmo, můžeme jako další re- levantní identifikovat subsystém administrativní. Tento subsystém podle Bárty „zhru- ba označuje způsob, jakým je společnost funkčně spravována, a reprezentuje další spe- cifickou a velmi významnou sféru lidské činnosti, která má lví podíl na jejím vzestupu a následně pádu“. 38 Za druhé bychom si měli povšimnout, jak se zejména v politické antropologii vy- víjela diskuse o vzniku premoderního státu, a to zejména proto, abychom si ověřili, jak je synergie ekonomických, sociálních a symbolických momentů posilována, či naopak oslabována administrativním faktorem. Na počátku 70. let minulého století americký politický antropolog Robert Carneiro upozornil na přetrvávající sklon považovat stát za něco přirozeného a odmítal konsensuální teorie vzniku státu, které sice mohou být zajímavé z filozofického nebo právního hlediska, ale jsou vzdálené realitě. Koneckonců už Aristoteles uvažoval o člověku jako o tvoru politickém, aniž mohl vědět, jakým vývojem prošlo řecké osídlení. Lepší smysl dávají konfliktní teorie, které odrážejí dlouhodobý vývoj, během ně- hož se měnila politická organizace autonomního osídlení a vznikalo náčelnictví inte- grující jednotlivá sídla. V tomto kontextu Carneiro pracoval s hypotézou, podle níž v oblastech s omezenými možnostmi agrární produkce demografický tlak vyvolával stres a stimuloval vznik robustnější a zpravidla též složitější politické organizace. 39 Takto vznikající protostáty si ve své počáteční podobě zachovávaly řadu rysů náčel- nických uskupení, což však nebránilo vzniku elit. Územně se protostáty zpravidla odvíjely z náčelnických sídelních center a jejich ekonomického zázemí. Tyto jednotky byly ve vzájemných vztazích, které se dynamic- ky proměňovaly z mírových na válečné. Přesto přechod od náčelnictví ke složitější politické organizaci nebyl vždy nezbytný, ale jen pravděpodobný zejména s ohledem na koncentraci elitních skupin v blízkosti náčelnického centra a na ohraničení přírodní i sociální povahy. Skupiny, které postupně získávaly moc, měnily povahu sociální hie- rarchie a segmentace, nikoli však lineárně. V konkurenčním a konfliktním prostředí vznikal též prostor přejímání vzorů i pro různé experimenty. Vedle primárních států vyvíjejících se bez kontaktu s jinými již existujícími státy, tedy nalezneme nejen státy sekundární, ale i pokročilá náčelnictví. I v parastátním prostředí tohoto typy lze již v dávných dobách vystopovat řadu prvků administrativní centralizace, sociální stra- tifikace a ultrasociality. Pokročilá náčelnictví rozvolňovala míru kmenové soudržnosti

38 BÁRTA, M. Příběh civilizace. Vzestup a pád stavitelů pyramid . Praha: Academia, 2016, s. 84 a BÁRTA, M. Sedm zákonů. Jak se civilizace rodí, rostou a upadají . Praha: JOTA, 2021, s. 65. 39 CARNEIRO, R. A Theory of the Origin of the State. Science , 1970, Vol. 169, s. 733–738.

29