Pomahač: Proměny správního soudnictví

na tento stát nelze pohlížet optikou moderního státu. Diachronická komparace pracu- je se zárodečnou podobou, s prapodobou i s rozvinutou podobou premoderního státu. Vycházíme-li z výše citovaných prací, je možné říci, že ze svých zárodečných podob se primární státy v Egyptě a Mezopotámii vyvinuly až ve druhé polovině 3. tisíciletí př. n. l. a v následujícím tisíciletí ovlivnily vznik řady sekundárních států a urychlily jejich další vývoj. Původní struktura států se měnila spolu s tím, jak dominantními se stávaly správní a redistribuční funkce centrální vlády a jak rostla vojenská kapacita, později vývoj ovlivnilo upevňování právních vztahů, ideologické a náboženské změny a zvyšující se role soukromých vlastníků půdy. Původní méně centralizovaný stát byl zvláštní formou politické organizace společnosti, neboť přežívaly i starší a déle zave- dené formy politické organizace, které v krizových obdobích nahrazovaly nefungující státní instituce. Za třetí je potřebné připomenout významný projekt v oboru historické sociolo- gie vysvětlující podstatu moci a její dopady na vývoj státu, jehož tvůrcem je Michael Mann. Z tohoto zdroje lze čerpat dobré poučení o tom, kam se posunula weberián- ská teorie byrokracie. Mann tvrdí, že recentní demokratické státy jsou v despotickém ohledu slabé, ale vzhledem k infrastruktuře silné a státní moc proto nazývá mocí byro- kratickou. Je tomu tak přesto, že byrokracie plní zadané úkoly pod mnohonásobnou kontrolou. Přitom za despotickou je považována nekontrolovaná moc úzké vládnoucí elity, zatímco infrastrukturní moc je projevem organizační a implementační kapacity byrokracie. 43 Je třeba dodat, že v této konstrukci je definice státu založena na pojmech centrality a teritoriality podobně jako u Maxe Webera, takže despotické státy (charismatické panství) mají zpravidla expanzivní charakter, zatímco státy opírající se o infrastruk- turní moc (byrokratické panství) vykazují větší stabilitu. Růst infrastrukturní moci je významný z hlediska politické kontroly a lze jej sledovat v tisíciletém vývoji civilizací. Opírá se o efekt centrálně řízených činností, o gramotnost, která je mimo jiné i zá- kladem explicitní právní regulace, a o nástroje umožňující pružnou obchodní činnost a rychlou výměnu informací. Mann využil svou teorii autonomní státní moci v rozsáh- lém čtyřsvazkovém spise zkoumajícím proměny sociální moci v hlavních civilizacích. Pro zkoumání vývoje veřejné správy má největší význam první svazek věnovaný prein- dustriální společnosti. 44 Celé dílo je dovedeno až do roku 2011, takže dost prostoru má i zkoumání industriální, postindustriální a globalizované společnosti. Michael Mann zdůrazňuje, že lidské bytosti jsou sociální, nikoli společenské. V tom- to ohledu zastává podobné východisko jako Robert Carneiro. Vznik zárodečných fo- rem států nebránil vzniku elit a stál na počátku procesu vytváření mnohonásobně se překrývajících a protínajících se sociálních sítí moci. Sociální skupiny jsou zapleteny 43 MANN, M. The Autonomous Power of the State: Its Origins, Mechanisms and Results. European Journal of Sociology , 1984, Vol. 25, No. 2, s. 185–213. 44 MANN, M. The Sources of Social Power: A History of Power from the Beginning to AD 1760 . Cambridge: Cambridge University Press, 1986.

31