Pomahač: Proměny správního soudnictví

do těchto sítí, což vede k hierarchizaci a stratifikaci. Hierarchizace se v rámci jedno- duchých pospolitostí projevuje nerovností v přístupu ke společenským pozicím a jim odpovídajícím rolím, ale zachovává v podstatě rovný přístup k ekonomickým zdrojům. Za stejných podmínek, v nichž se prosazuje silné ceremoniální ústředí zviditelňující vládu a kdy rozhodující pozici zaujímá osoba v postavení nejvyššího náčelníka nebo kněze, začíná působit stratifikace, která je důslednější než hierarchizace, protože je výsledkem nerovnosti ekonomické i politické. Michael Mann považuje stratifikaci za synonymum majetkové, resp. vlastnické diferenciace a z ní odvozené politické moci. Zatímco budování státu je hledáním centralizované moci a správy věcí veřejných, stratifikační proces vede k vytvoření decentralizované formy moci a správy věcí soukro- mých. Alternativou k byrokratickým rutinám se mohou stát tržní instituce, umožňují- -li ovšem politicko-ekonomické podmínky rozsáhlejší ekonomickou integraci. Zvláště obtížným úkolem zůstává v této souvislosti prozkoumat, jak etatizace a stratifikace souvisejí s konceptem civilizace. Mann odkazuje na Renfrewa, který zdůrazňoval, že nejjednodušeji lze civilizaci při jejím vzniku vymezit kombinací tří prvků: městského osídlení, ceremoniálního ústředí ztělesňujícího vládnutí a gramotnosti, resp. formální vzdělanosti. Násobením těchto prvků lze učinit velký skok, vytvořit něco zcela no- vého, což však nemusí a zpravidla ani nebude vyhovovat všem. Renfrew podotýká, že po tomto skoku se stává svobody milovný jedinec více osamělým. Mann používá metaforu sociální klece. 45 Koncept společností jako organizovaných mocenských sítí přináší mnoho pod- nětů i pro zkoumání ultrasociálních institucí, zejména byrokracie, od níž se v rámci státní organizace odvíjí i fungování policie, armády, kněžství či soudnictví. Chápeme-li ultrasocialitu jako výraz složitosti, bez něhož se neobejde přechod od hierarchizované pospolitosti k stratifikované společnosti, a přijmeme-li zároveň tezi, že lidé se chova- jí sociálně, ale nikoli jako prvky komplexního společenského systému, pomáhá nám představa decentralizovaně uspořádaných sítí lépe vysvětlit nelineární povahu státně- -byrokratického uspořádání. Z komparativního výzkumu je patrné, že v teritoriálních státech s obyvatelstvem ve zhruba milionovém počtu nelze vládnout bez byrokracie. Někdy však tím posledním, co si vládce přeje, je sdílet moc s byrokracií.

45 Tamtéž, s. 38.

32