Pomahač: Proměny správního soudnictví

byli soudci svázáni tím, že nemohli pravidlo vyložit a aplikovat s ohledem na kon- krétní případ. V pozdně římském období se projevila rigidní organizace vojenské a civilní veřejné služby. V tomto systému postupně upadal význam práva i právnického stavu ve veřejné správě, vojenští i civilní úředníci se stávali především mistry zákulisních intrik a boje o vlastní přežití. Vzrostla korupce, úřady začaly být obsazovány zejména na základě přímluv a veřejná služba se tak stávala regulérní živností, kterou si bylo možno opatřit zaplacením úplatků a odstupného. Pro Maxe Webera, kterého tento vývoj velice zaujal, byla krize vládnutí jedním z důkazů, že Řím administrativní problémy podcenil a veš- keré úsilí o reformy přišlo už příliš pozdě. Teoretickou reflexi nalezneme i u autorů, rozebírajících politická témata v době vlády Justiniána I. Tak zejména Ioannes Lydus, který si dobře uvědomoval, že admini- strativní systémy se v průběhu času pozvolna či rychleji mění, přišel s pozoruhodnou hypotézou, podle níž se starší instituty odvrátí od svých archetypů, aby se nakonec v nové situaci a podobě navrátily zpět. Tyto úvahy, zejména propojíme-li je se svě- dectvím Prokopia z Kaisareie a dalších souvěkých historiků, jsou patrně posledním rekonstruovatelným obrazem mentality a stylu byrokratického a zároveň despotického vládnutí na troskách římské říše. Tyto úvahy jsou zajímavé i tím, že Lydus nebyl křes- ťanem z přesvědčení a jeho myšlení není zatíženo ani teokratickými představami, ani obavami o narušení jednoty církve a státu. Ioannes Lydus vlastně bědoval nad tím, že moudrý starověk již skončil a že se věci mění k horšímu. Na druhé straně do značné míry osobní byrokracii chválil a vysvětlo- val, že bez ní by to bylo mnohem horší. Na Západě však žádná dobrá příležitost poučit se o vývoji byrokracie na přelomu starověku a středověku nenastala. V praxi začala být uplatňována autopragia spojená s představou, že ručitelé výběru daní jsou nejlépe motivováni k tomu, aby daň skutečně vybrali. Jenomže latifundisté připoutávali rol- níky i tím, že jim velkou část daní odpouštěli, část daně si ponechávali sami a jen to, co případně ještě zbylo odváděli do veřejné pokladny, protože snadno odhadli, že si to v politickém a hospodářském chaosu mohou dovolit. Městská správa se rozkládala a nemajetné vrstvy obyvatelstva hledali u bohatých vlastníků půdy patrocinium , protože ve státní ochranu už nikdo nevěřil. Zákony za- kazující patrocinium a zákony o ozbrojení obyvatelstva po vzoru domobrany byly pro posměch. Jelikož správa měst se stále měla opírat o munera , tedy o povinnosti místních obyvatel nést značnou část nákladů na udržování veřejných služeb, mnohé z dřívěj- ších vymožeností zanikly. Z řady protichůdných opatření vynikla nařízení císařů Flavia Valentiniana, Theodosia a Arcadia provinciálům o tom, že vláda již nemůže zajistit bezpečí, takže má každá osoba sama a všemi prostředky bránit svůj majetek proti zvůli vojáků i soukromníků. Kronika Řehoře z Toursu nás nenechává na pochybách o tom, že Západ se v raném středověku těžce potýkal s úpadkem vzdělanosti. Řehořovi je už vzdálená

38