Pomahač: Proměny správního soudnictví

pochopitelnější než právní stát. Bodin navíc patrně sám uvěřil tomu, že čarodějové a čarodějnice jsou společensky nebezpeční, neboť přivolávají boží trest a země, která je snáší, bude poražena morem, hladomory a válkami. Bodin ještě hovořil o suverénní politické jednotce jako o republice, ale v té době bylo už možné použít slovo, které je v mnoha evropských jazycích odvozeno od latin- ského status . Ve francouzštině tak činil ve svých textech zřejmě pod italským vlivem Philippe de Commines již kolem roku 1500. Ale je to již Dante v Pekle , kdo klade proti sobě výrazy tirannia a stato franco , když hovoří o vládnutí v městě Cesena, le- žícím na březích řeky Savio. V poetickém překladu Vladimíra Mikeše to zní takto: A na Saviu? I tam město jest, půl v rovině, půl v horách, všecko zpola, i tyranství i život na svou pěst. Cesena je starobylé město, Dante pobýval na sklonku života nedaleko a dobře si uvědomoval, jak se tam měnily politické poměry. Stato franco je politický ži- vot na svou pěst , osvobození od poplatků a jiných povinností neboli volný či autonomní režim, odlišný od despotických a feudálních způsobů vládnutí. V podobném smyslu používá slovo stato například Giovanni Villani a další autoři píšící o stavu předurču- jícím pozici v politickém uspořádání. Jak poznamenal Symphorien Champier, stav není člověku dán proto, aby měl rád jen svůj vlastní stav. Reagoval tak na skutečnost, že se stavovská predestinace rozvolňovala, elity se rozšiřovaly a začaly být prostupnější. Osobní status tak získal novou podobu a mohl se přetvářet ve status politický. Šlo podobně jako v antice o dignitas spojenou s prestiží toho, kdo se staral o věci veřejné. Stavovský pluralismus tak dospěl do stadia, v němž do politické arény jménem stát vstupují jak ti, kteří již moc mají, tak ti, kteří mají otevřenu možnost podílu na moci. Jinými slovy, tradiční a bezkonkurenčně majetní držitelé moci, přestávají být předur- čeni k vládnutí, protože své zájmy může politicky uskutečnit více občanů, což pocho- pitelně také rozšiřuje okruh úkolů veřejné správy. Italské slovo stato , podobně jako francouzské état neslo již od středověku řadu významů. V současnosti toto slovo používáme nejčastěji k označení formy vlády a po- litického útvaru, jak činil již Machiavelli, a k označení způsobu spravování společnosti, které proslavil již Francesco Guicciardini. V polovině 17. století, kdy se slovo Staat a State v uvedeném významu rozšířilo v germánských jazycích, pak dochází k tomu, že stát lze brát za již zmíněnou běžnou mincí holičů a řemeslníků. Nelze v této souvis- losti nechat bez povšimnutí, že v poslední třetině 17. století většina států evropského Západu přechází z krize k obnovení řádu a ke zrychlení rozvoje kapitalismu. Na sklonu svého života sice Jan Amos Komenský varuje, že v západních světa stranách se opět mračí k divným vichřicím, to však bylo jen přecenění přeskupení sil námořních vel- mocí spojené s obavou z reakce Francie. Mezinárodní vztahy se aktivizovaly mírnějším způsobem. Ani Slavná revoluce, která vedla v Anglii ke vzniku stabilní konstituční monarchie a protifrancouzské aliance, nezpůsobila velký válečný konflikt. Ze státovědného hlediska se absolutní monarchie stala normální formou vládnu- tí a upevnila merkantilistická rozhodnutí. Absolutističtí panovníci zvládali udržovat

43