Pomahač: Proměny správního soudnictví

Dělítko mezi premoderním a moderním evropským státem, které bychom mohli položit do poslední třetiny 17. století s ohledem na stav mezinárodních vztahů, vá- lečného umění, obchodu či byrokracie, není synchronní vzhledem k dělítku hodno- tovému, které odvozujeme z předchozího vývoje politického myšlení. Potvrzuje se to i tam, kde uvažujeme o právní evoluci a výkonu spravedlnosti. Michel de Montaigne, jenž působil v soudcovském úřadu 15 let, napsal poté, co se této kariéry vzdal, esej o tom, že není záhodno měnit vžité zákony. Nalezneme tu tvrdou kritiku skutečnosti, že rozsudky se platí hotovými penězi na dřevo, takže tomu, kdo nemá z čeho zaplatit, je spravedlnost zákonitě odpírána. Montaigne nemá iluze o talárové šlechtě, kterou na- zývá čtvrtým stavem řídícím průběh práva, ale s příznačnou skepsí dodává, že v jakém- koli státním ústrojí existují úřední činnosti sice nezbytné, avšak přitom přece mrzké, ba i hanebné: neřesti v nich nalézají své uplatnění a slouží k utvrzování společenské spojitosti, jako mohou jedy posloužit k záchově našeho zdraví. 53 V témže roce, kdy se znechucený Montaigne vzdal soudcovského úřadu, ukon- čil studium v Cambridge Edward Coke. V době, kdy Montaigne psal eseje, Coke se ve své advokátské, prokurátorské a soudcovské praxi začal setkávat s případy, která jsou dodnes zajímavé pro britské trestní i správní soudnictví. I Coke si musel růst své kariéry vydobýt i postupy, o nichž lze tvrdit, že byly brutální nejen podle dnešních, ale i tehdejších měřítek. Nicméně čteme-li dnes, co Coke shromáždil ve sbírkách práv- ních názorů za léta soudcovské kariéry, zaznamenáme příklady vskutku koncepčního uvažování. Tak v případu James Bagg 54 byla nalezena spojnice mezi příkazem soudním a správním. Podobně jako vyšší soud může přikázat určitý postup nižšímu soudu, může tak učinit soud i vůči správnímu úřadu. 55 V konfliktu soudce Coka s králem Jakubem I. se vyostřil spor o to, kam až sahá ve vztahu k soudci královská moc. Tento problém doutnal již delší dobu a není nadsa- zené tvrzení, že pokud by Tudorovci a Stuartovci uhájili v Anglii absolutistickou ústa- vu, prosadilo by se zde patrně mnohem dříve než ve Francii či kdekoli jinde na kon- tinentě soužití soudní kontroly veřejné moci a centralizované vlády. Za připomenutí stojí i snaha Francise Bacona prosadit, aby soudci nesměli využívat writ De non proce- dendo Rege inconsulto k zahájení řízení, jehož výsledkem by mohly být dotčeny zájmy Koruny. Podle Baconova názoru obyčejní královští soudci nerozumějí příliš dobře vě- cem spravovaným Korunou, a vznikne-li tedy spor, je radno svěřit jeho řešení vysoce specializovanému tribunálu, nejlépe kolegiu královské rady. Z Francie, Anglie a Itálie je dochováno nejvíce raně novověkých podnětů týkají- cích se racionalizace vládnutí a ukotvení správních opatření v právní prostředí. Začíná se zde prosazovat pohled na stát jako na institucionální komplex: stát monopolizuje,

53 Montaigne, M. Eseje. Praha: ERM, 1995, s. 296 a 302. 54 James Bagg’s case, (1615) 11 Co. Rep. 93b.

55 Řešení se navíc pokoušelo nově rozlišit nezávislost exekutivní od nezávislosti soudní, takže k problémům spojeným s trestním a správním právem přistoupil i aspekt ústavní. Srov. GALLIGAN, D. Constitutions and the Classics . Oxford: Oxford University Press, 2014, s. 97–98.

45