Pomahač: Proměny správního soudnictví

tur veřejné správy, tedy určením konkrétního vykonavatele se úkoly stávají určitými, proveditelnými a pro veřejnost známými. Nárůst veřejných úkolů a jejich prosazování jako součásti poslání veřejné správy vyvolává otázku, zda instituce veřejné správy mají vůbec legitimaci (ve smyslu důkazu o naplňování řádného výkonu činnosti) pro vy- řizování takového počtu rozmanitých úkolů a zda a nakolik stát a ostatní subjekty veřejné správy mohou plnit úkoly lépe nebo aspoň stejně úspěšně a hospodárně jako soukromé subjekty.“ 57 Nahlížení na vývoj veřejné správy prizmatem veřejných úkolů často vede k závěru, že modernizačním zlomem se na Západě staly až změny, ke kterým došlo v 19. století, kdy se podařilo mobilizovat ekonomické zdroje státu a po zkušenostech s napoleon- skými válkami racionalizovat válečné soupeření. Právě v těchto souvislostech se zamýšlí Michal Šejvl nad fenoménem vzniku technického státu. 58 Je všeobecně známo, že v 19. století našel své charakteristické uplatnění sociální stát anebo právní stát. Jak je to však s technickým státem, který bychom mohli asociovat s výdobytky technologií, které vznikly až později. Šejvlův kontext je jiný a spočívá v oddělení politických a správných řešení určitých problémů. Tak například správní soudnictví lze pochopit jako tech- nický prostředek, který má důmyslným nastavením pravidel napomáhat tomu, aby se ve veřejné správě neporušovaly zákony. V 19. století skutečně správní soudnictví v některých zemí fungovalo především tak, aby zajistilo hladký chod pravidelné čili zákonné správy. V předcházejících a následujících století lze naproti tomu zaznamenat, že se ma- šinerie řešení správních sporů více zadrhává, což může znamenat, že se chod správní spravedlnosti politizuje. Čteme-li například již zmiňované Boterovo dílo, píše se tam o výkonu spravedlnosti technické, nezadrhávající, což ovšem jen potvrzuje domněnku, že autor předběhl svou dobu. Michal Šejvl dovozuje, že technická racionalita je pří- tomna v konceptu státu od jeho počátku a stále ho doprovází bez zásadního ohledu na to, jak si lze představit svobodnou či spravedlivou společnost. To sice může vzbuzo- vat nechuť, ale také poskytnout odpovědi pro případ, že zjišťujeme morální vyprázd- něnost politiky či destrukci právního řádu, což je považováno za příznaky soumraku státu. Soumrak státu je totiž možná jenom dnes zřejmým důsledkem zrození státu. Úvahy Michala Šejvla lze pochopit i tehdy, nahradíme-li málo obvyklý termín technický stát pojmem veřejná správa. Není to krkolomná substituce, uvážíme-li, že požijeme-li koncept administrativní stát, obvykle to znamená, že uvažujeme o veřejné správě. Podobně je to s dvojicí termínů sociální stát a sociální správa, kde je navíc tak patrná významová souvislost se správou veřejnou, že tento atribut ani není třeba uvádět. Ve veřejné správě je vždy třeba počítat s tím, že má-li být veřejný úkol řešen správně, měl by být řešen i politicky. Platí to i tak, že politické řešení by mělo být rovněž správné. Ne vždy to však funguje. Stojí za úvahu, zda modernita technického 57 HENDRYCH, D. Správní věda. Teorie veřejné správy . Praha: ASPI Publishing, 2003, s. 57–67. 58 ŠEJVL, M. Technický stát? aneb Necessitas legem non habet. In: AGHA, P. (ed.) Budoucnost státu? Praha: Academia, 2017, s. 21–35.

47