Pomahač: Proměny správního soudnictví

státu, což je patrně totéž nebo téměř totéž co modernita veřejné správy, je organizova- nou modernitou. Jinak řečeno, zda modernost veřejné správy je předurčena povahou úkolů, které může racionálně a efektivně plnit jen formální organizace. Obrácení pozornosti od státu a práva k byrokracii bylo jedním z klíčových témat pro Maxe Webera, který byrokracii vnímal jako jádro vládnutí, na kterém je moderní stát v technicky zcela závislý. Byrokratizace je prostředkem dosažení racionálně uspo- řádané sociální akce, skrývá však i riziko, neboť se může stát vládou zájmů úředníků. Racionálně se chovající byrokracie obvykle udržuje křehkou rovnováhu mezi ekono- mikou a politikou. Weber předjímal, že soukromá správa plnící veřejné úkoly přebí- rá spolu s tím i mnoho z nectností byrokracie, zatímco veřejná správa se privatizuje v institucionálním, personálním i funkčním smyslu. I v dnešní době, kdy je odborná literatura až příliš často psána v angličtině, narážíme na mnohoznačný termín admini- stration of government , hovoří se o manažerských rolích v rámci byrokracie a namísto pojmu veřejná správa se objevuje termín public management. Nahlédneme-li do důkladné sémantické analýzy, kterou s velkým pochopením pro historické souvislosti stvořil A. Dunsire 59 , zjišťujeme, že moderní významy spojované s pojmem správa, čili administration , lze rozčlenit zhruba takto: 1. pomoc nebo služba, 2. výkon činnosti k dosažení daného účelu nebo cíle, 3.vedení nebo provádění činnosti v zájmu někoho jiného, 4. souhrnné označení pro ty, kteří vládnou: ministry, civilní úředníky a zaměstnance, osoby zapojené do kancelářské práce a vedení účetnictví a evi- dence, 5. stanovení zásad a podrobných pokynů k provádění zákonů a výkon zákonů, 6. služba spojená s výkonem spravedlnosti, 7. vytváření podkladů pro rozhodování a činnosti související s koordinací a zlepšováním vládního aparátu a s kontrolou útvarů veřejné služby, 8. předmět výuky a oblast výzkumu. Většina významových variant je zažitá dnes stejně tak jako před dvěma či třemi stoletími, měli bychom se však ohléd- nout nazpět a připomenout, co znamenala služba spojená s výkonem spravedlnosti. Proslaveným se stalo to, co napsal Michel Foucault o moderním policejním vý- konu spravedlnosti. 60 Výchozím bodem úvahy je Delamarova poznámka v předmluvě k Traité de la police o tom, že záležitosti, které správa policie obsáhne, jsou v jistém smyslu neomezené a lze je zpozorovat jen při dostatečně podrobném zkoumání. Aby mohla být vykonávána policejní moc, musí jí být poskytnuty nástroje pro nepřetržité, vyčerpávající, všudypřítomné dohlížení schopné učinit vše viditelným za podmínky, že samo zůstane neviditelné. Je si však třeba uvědomit, že policejní kontrola nepraco- vala pod výhradním královým vedením. Policie sice na jedné straně obcházela soudy, na druhé straně však sloužila rodinám, učitelům, sousedům či farářům vyžadujícím potrestat narušování pořádku, pobuřování, neposlušnost, špatné chování, tedy to, co lze nazvat přestupky z nedostatku dohledu.

59 DUNSIRE, A. Administration. The Word and the Science . Bristol: Robertson, 1973. 60 FOUCAULT, M. Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení . Praha: Dauphin, 2000, s. 298–302.

48