Pomahač: Proměny správního soudnictví

Policie v 18. století připojuje ke své roli pomocníka justice funkci disciplinární. Je to funkce komplexní, protože spojuje absolutní moc monarchy s těmi nejnižšími instancemi moci rozptýlenými ve společnosti. Starověk byl civilizací podívané a umož- ňoval mnoha lidem pohled na malý počet objektů. V moderní společnosti, kde zá- kladními prvky již nejsou společenství a veřejný život, nýbrž na jedné straně soukromá individua a na druhé straně stát, mohou být vztahy uspořádány pouze ve formě přesně opačné vzhledem k podívané. V moderní době, při neustále vzrůstajícím vlivu státu, byl úkol uspořádat sociální vztahy naplněn prostředky určenými k současnému dohlí- žení nad velkým množstvím lidí. Pro názornost lze dobře využít i poznatky z díla, které nese podtitul Osvícenecká policie a moderní stát 1770–1820 . Autor práce Pavel Himl vychází z důležitého postře- hu, že v podobě veřejného úřadu byly ve druhé polovině 18. století položeny základy toho, jak úřady zakoušel a dodnes zakouší moderní člověk. Soustředíme se přitom jen na moment vzniku pražského policejního ředitelství. 61 Byrokratizace vždy znamená nárůst písemné agendy, ať již papírové nebo digi- tální. Při pohledu na veřejnou správu se tak nelze zbavit dojmu, že papírování či počítačování zaujímá daleko více prostoru než vyřizovaná záležitost samotná. Takto lze hledět i na úsilí císaře Josefa II. o centralizaci veřejné správy, tedy o redukci stavovských úřadů a o jejich spojení se zeměpanskou správou. V duchu této před- stavy byl v březnu 1785 jmenován Johann Jakob Reismann z Riesenbergu prvním pražským policejním ředitelem. A proto se také v oblastech, kde policejní ředitel přebíral působnost od dosavadních úřadů a byl donucen s nimi spolupracovat, pro- jevily velké potíže, které archivované dokumenty oproti skutečnosti ještě více nadsa- zují. Podívejme se na realitu. Koncem června 1786 viděli Reismannovi strážníci, že z domu č. 663 v Kaprově ulici vylévá žena na ulici nočník. Manžel této ženy, krupař Václav Rot, se následně na strážníky hrubě obořil. Podle jeho zaprotokolovaných slov neměl byt záchod a žena, která se lekla strážníků, upadla a hrozí, že z toho one- mocní. Strážníci žádali, aby se jim krupař omluvil za nevhodné chování, a když se tak stalo, slíbili, že prošetří, proč v domě chybí záchod. Ne všechny podobné konflikty se však dařilo takto urovnat. Samotný císař Josef II řešil stížnost, kterou podepsalo téměř 800 Pražanů, na to, že strážníci začali vymáhat vysoké pokuty. Císař nařídil zastavit exekuce s tím, že věcí se bude zabývat gubernium, čímž tato hromadná stížnost vyšuměla. Skutečností ovšem je, že už předtím císař od- ňal provinčním ředitelům veškeré samostatné kompetence. V Praze tedy byli strážníci znovu podřízeni magistrátu, Reismann byl odvolán a na správě věcí veřejných se nadále podílel v nové funkci přísedícího zemského soudu. Před svou smrtí, kdy už i do Vídně docházely zprávy o revolučním vývoji ve Francii, ovšem Josef II. ještě stačil řadu samo- statných úkolů znovu svěřit centrálně řízeným policejním úřadům. Zvláštní komise

61 HIML, P. Pozorovat, popsat, stvořit. Osvícenecká policie a moderní stát 1770–1820 . Praha: Argo, 2019, s. 23, 28, 54, 59, 61, 67, 73–76.

49