Pomahač: Proměny správního soudnictví

proto musela vymezit hranice, kde končila moc centralizované policie a kde začínala moc měšťanské spravedlnosti, která v případě policejních deliktů mohla udělovat jak tresty odnětí svobody, tak majetkové pokuty. Tyto sankce vyžadovaly neodkladné po- tvrzení soudní instancí, kterou ovšem byl pro obyvatele měst magistrát. Historický rozměr veřejné správy zahrnuje různorodé modernity. Může to být mo- dernita raného novověku, osvícenství, liberálního řádu, anebo organizovaná modernita industriální společnosti. Může to být i modernitas supera ignorující historický vývoj. V průběhu 19. století proběhla v mnoha evropských zemí první vlna expanze vládní regulace, doprovázená depersonalizací správy (důležitější jsou úřady jako takové, niko- liv konkrétní úředníci) a formalizací správy (očekávání toho, co úřady činí, je předví- datelnější, vnitřní pravidla fungování úřadů jsou nastavena rigidněji). Přinejmenším od revolučních událostí v Severní Americe a ve Francii přestává být politická změna vnímána jako něco zcela výjimečného či nepravděpodobného. Absolutistické státy se postupně demokratizovaly, anebo alespoň měnily podobu konzervativního řádu. To vše jistě bylo v mnohém ideologicky připraveno osvícenstvím již v průběhu 18. století, nelze však podceňovat ani změny způsobu živobytí. Populační problém byl zčásti zmír- něn tím, že se na Západě otevřel atlantický prostor pro migraci do Ameriky. Chudoba se stala nejen výzvou ekonomickou, ale i politickou a správní. Vedle nutnosti řešit pro- blémy sociální, vzdělávací a zdravotní se v druhé polovině 19. století rychle rozvinula regulace průmyslových odvětví a mezinárodního obchodu, což vedlo k diferenciaci administrativních a ekonomických nástrojů řízení. Lze souhlasit s Michaelem Rapportem, že především hledání sociální stability stát- ní zásahy výrazně politicky motivovalo. Vlády se snažily přesvědčit široké vrstvy obyva- tel, že mají možnost mít na stávajícím politickém a společenském zřízení svůj zájem. 62 Ze sociologické úvahy, kterou nabízí Peter Wagner, plyne, že z liberálního pohledu by sociální otázka vůbec neměla vzniknout. Nicméně dynamika kapitalismu způsobila, že růst životní úrovně se příliš dlouho vyhýbal příliš velkým skupinám obyvatelstva. Základním argumentem zastánců inovací bylo, že se společnost sama změnila a tomu je třeba přizpůsobit instituce. Industrializace změnila povahu práce a bohatství, so- ciální riziko se stalo fenoménem modernity a místo individuální vůle začaly působit neosobní síly. 63

62 RAPPORT, M. Evropa devatenáctého století . Praha: Vyšehrad, 2011, s. 253–254. 63 WAGNER, P. A Sociology of Modernity. Liberty and discipline . London: Routledge, 1994, s. 59.

50