Pomahač: Proměny správního soudnictví

došlo k nedorozumění: ne všichni administrativisté jsou postmodernisty a postmo- derní jurispridence nebo teorie veřejné správy nezkoumá to, co nastane, až pozdní modernita skončí, ale zabývá se současným právem a současnou veřejnou správou. Jak známo, atribut postmodernosti byl nejprve verbalizován v rámci umělecké dis- kuse a byl spojován se změnou estetického vnímání. Tak se například dodnes zmiňují slova Johna Watkinse Chapmana, který již v 70. letech 19. století vyjádřil názor, že impresionismus může být překonán postmoderní malbou. V té době si debatéři o im- presionismu sotva uvědomovali, že se později zjistí, že žili v postmoderním věku, což ukazuje Toynbeeho dílo A Study of History , které bylo postupně vydáváno v letech 1934–1961. Toynbee ve svazku, který vyšel v roce 1939, kdy začala druhá světová válka, posunul původně uvažovanou chronologii, a napsal, že postmoderní dobu v ci- vilizaci Západu uvedla v život už první světová válka. Po skončení druhé světové války se však v dalších svazcích Toynbee explicitně vrátil k myšlence, že modernita skončila na Západě nejpozději v době prusko-francouzské války. V důsledku této války totiž vypukla v Paříži revoluce, která sice ještě mohla být snadno vojensky potlačena, zá- roveň však osudově předznamenala postmoderní epochu, v níž do politiky vstupuje proletariát. Toynbee chápal proletariát v jiném smyslu než Marx, neboť za proletáře nepovažoval toho, kdo nemá kromě svých okovů co ztratit, ale toho, jenž trpí záští pramenící ze ztráty místa ve společnosti. 65 Dodejme, že Marx považoval po debaklu Pařížské komuny za nutné vysvětlovat, jakou chybou bylo věřit ve snadné vítězství proletariátu, a také měnil svou vizi modernizace. 66 Mnozí autoři, kteří se zabývali vývojem veřejné správy ve 20. století, se k otázce, zda začala západní postmoderní éra kolem roku 1870, či až na začátku tzv. krátké- ho 20. století 67 nevyjadřovali a nebyli naklonění snahám definovat něco, co přichází po modernitě, protože byli přesvědčeni, že se modernita dále vnitřně vyvíjí. Tak na- příklad Amitai Etzioni, který v lecčems navázal na Maxe Webera ve své vlivné práci Modern Organizations o výrazném zlomu neuvažuje a o postmoderním státu pojed- nává až v knize z roku 1968, a to především z pohledu v té době nepřehlédnutelné otázky občanské participace na správě věcí veřejných, kterou postmoderní stát zároveň povzbuzuje i odrazuje. 68 65 LEWICKI, G. Return of Toynbee. European Union as universal state, Muslims as internal proletariat. Sensus Historiae , 2017, Vol. 28, No. 3, s. 80. 66 BORSCHEL, F. Industrialisierung und Globalisierung im 20. Jahrhundert: Ursprüngliche Akkumulation und nachholende Modernisierung in der Begriffswelt von Karl Marx. Zur Geschichte der Modernisierung im 20. Jahrhundert . Berlin: Wünsche, 2005. 67 Krátké 20. století je podle proslavené knihy Erica Hobsbawma The Age of Extremes ohraničeno léty 1914–1991. Na začátku je tedy začátek první světové války, v níž byl spatřován nejzřetelnější projev konce působení dvou souběžných procesů: buržoazní a průmyslové revoluce. Tím je podle Hobsbawma završena doba evropského optimismu a začíná neklidné období světových dějin, jehož možným předělem je rozpad Sovětského svazu, tedy komunistického imperia, jehož vznik byl spojen s první světovou válkou. 68 ETZIONI, A. The Active Society. A Theory of Societal and Political Processes . New York: Macmillan, 1968, s. 473n.

52