Pomahač: Proměny správního soudnictví

Naproti tomu Peter Drucker, který ve 30. letech musel odejít z Německa a po dru- hé světové válce se proslavil v USA zejména jako pronikavý znalec manažerské revolu- ce, napsal v druhé polovině 50. let, že v uplynulých dvou desetiletích vznikl postmo- derní svět. Každý, kdo se narodil v dobách kolem první světové války, tak emigroval do nové a podivné země. Stalo se tak po třech stoletích modernity, když se normy života Západu rozšířily po celém světě. 69 Na začátku 90. let pak tento autor říká, že z postmoderního světa mizí samotné základy národního státu, z něhož se stal spíše administrativní než politický útvar. Prvním politickým úkolem postkapitalistického řádu musí být obnovení schopnosti vlád vládnout. 70 Peter Drucker ostatně opakovaně připomínal, že manažeři rádi mluví o svém specifickém postavení ve veřejném sektoru, to však je často to jediné, co pro veřejný sektor dělají. Pozdní modernita je neklidným obdobím dějin. Západní civilizace se dostala do po- dručí těsného propojení se světovou ekonomikou, výrazně vzrostly požadavky na vzdě- lanost a kvalifikaci, změnily se životní hodnoty, komodifikovalo se trávení volného času a došlo k desavuaci politiky. To vše má ambivalentní účinky, což se odráží v polarizaci společnosti a v politickém populismu. Nabádá-li Drucker k obnovení schopnosti vlád vládnout, varuje tím i před vzrůstající složitostí správy věcí veřejných v situaci, kdy úroveň státní aktivita může pouze stagnovat. Nejde jen o hranice vnitřní nestability, ale i o vnější komplikace, které jsou již nejméně půlstoletí relativně dobře známé. Na přelomu 60. a 70. let se o těžkostech tohoto typu hovořilo jako o globálních problémech týkajících se zejména demografického vývoje, omezenosti přírodních zdrojů, znečištění životního prostředí a bezpečnostních hrozeb typu válek, teroristic- kých akcí, či migračního chaosu. V současnosti je vymezení globálních hrozeb širší vzhledem k vyšší úrovni vnitřní i vnější ekonomické, sociální a politické interakce. Je tedy třeba zdůraznit i to, co v jedné své úvaze říká Z. Bauman: Dnes se množí důkazy o tom, že moderní civilizace není ve své podstatě nikterak všeobecná, a nedá se tedy univerzálně říci, že by její expanzivní potence a útočnost zanikly, kdyby se vyčerpala zásoba smetišť, na něž mohou rozvinuté země vyhazovat své toxické odpady a vedlejší produkty výstavby nového řádu. 71 V polovině minulého století byl v teorii veřejné správy překročen rámce systémové racionality veřejné správy, které bylo možné porozumět a kterou bylo možné vysvět- lit na základě znalostí, opírajících se o odhalené principy rozhodování, resp. fungová- ní veřejné moci a politiky. Herbert Alexander Simon společně s Richardem Cyertem a James G. Marchem vystoupil s kritiku teorie racionálního rozhodování ve veřejné správě. Jak uvádí Simon ve svých publikacích, objektivně racionální rozhodování je nereálné, protože klade přehnané požadavky na kognitivní schopnosti a navíc osoby, které rozhodují, neznají přesné preference, ani všechny důsledky svých významných 69 DRUCKER, P. Landmarks of Tomorrow: A Report on the New ‚Post-Modern‘ World . New York: Harper, 1959, s. 1. 70 DRUCKER, P. Post-capitalist Society . Oxford: Butterworth-Heinemann, 1993, s. 141. 71 BAUMAN. Z. Úvahy o postmoderní době . Praha: SLON, 2006, s. 142–143.

53