Pomahač: Proměny správního soudnictví

I. Veřejná správa a soudnictví: reminiscence Veřejnou správu obvykle vymezujeme jako činnost, která je realizací výkonné moci ve státě. Od zákonodárství ve smyslu moci zákonodárné se veřejná správa liší tím, že v ní jde o výkon zákonů. Výkon zákonů veřejnou správou se ovšem může projevit i le- gislativní činností podle toho, jak je upraveno delegované zákonodárství. Složitější je odlišit, v čem se liší veřejná správa od soudnictví. Soudnictví je především rozhodová- ním sporů podle zákonů a v tomto smyslu je také výkonem zákonů. Ve veřejné správě jsou spory také rozhodovány, ale soudy takovéto rozhodování mohou kontrolovat. Woodrow Wilson napsal v roce 1887 v článku The Study of Administration , že kuchař musí mít tolik důvěry, aby mohl sám zvážit, jak rozdělá oheň a co bude vařit. Obrazně tak vyjádřil svou výchozí myšlenku: the field of administration is a field of business . Wilson hájil veřejnou správu, kterou vymezil jako government in action , před politizací i juridifikací a ironizoval snahu plést se do každého úkonu, který měl kuchař při přípravě večeře učinit. Často bývá uváděna Wilsonova teze, že veřejná správa je podrobné a systematické provádění veřejného práva. Znamená to také, že každá jednotlivá aplikace obecného práva je aktem správy. Wilson ale zdůrazňoval, že správce musí umět prosadit vlastní vůli při výběru prostředků k provedení svého úkolu. Psal, že právě proto je ústava tak lakonická a neříká mnoho ani o výkonných úřednících, ani o řadových soudcích. Vztah veřejné správy a soudnictví není jednoduchý a jeho zkoumání bývá podmí- něno tím, zda nás zajímá více onen kuchař, anebo to, co se uvařilo. V administrativním kontextu vyniká zpravidla to, že funkcí správního rozhodování je uplatňovat veřejnou politiku. Protikladný přístup zvažuje limity správních aktivit. Jsou tyto přístupy slu- čitelné? Lze s pomocí správního práva rozhodovat i soudit? Tyto otázky se dotýkají podmínek práce a profesionality správců i soudců již od starověku.

6