Pomahač: Proměny správního soudnictví

dušené pojetí ústavy, v němž vynikla i jeho dominantní role ve vztahu ke Státní radě. Funkce Senátu jako ústavního soudu byla potlačena a o to více vynikl význam Státní rady při tvorbě a kontrole rychle se vyvíjející legislativy. V roce 1826 vydal v Paříži Joseph Philippe Rey dílo, v němž nenašel v anglickém soudním systému protějšek jurisdikce rad prefektur a zejména Státní rady, protože sporné administrativní záležitosti nebyly soudcům obecného práva odňaty. 83 Vyjádřil tak jako jeden z prvních autorů myšlenku, že zejména sporná správní agenda profi- luje charakter droit administratif . Trojice nejznámějších administrativistů první polo- viny XIX. století (baron de Gérando, Louis-Antoine Macarel a Louis de Cormenin) udělala pro slávu Státní rady a správního práva jistě maximum. Za krátkého období druhé republiky vznikla iniciativa k vytvoření nezávislého vrchního správního soudu. V roce 1849 se však podařilo jen rozšířit působnost komise Státní rady pro správní spory a po státním převratu z roku 1851 se reforma správního soudnictví zastavila. Až zákon z roku 1872 založil pravomoc Státní rady vydávat konečná rozhodnutí v širším okruhu správních sporů. Pochyby o nezávislosti správního soudnictví však provázely další vývoj, kdy i na úrovni prefektur vznikaly další specializované kvazisoudní orgány pro řešení sporů. Až v 80. letech minulého století Ústavní rada přiznala nezávislos- ti soudců správních soudů a pravomoci správních soudů přezkoumávat akty veřejné moci hodnotu ústavou zakotveného a garantovaného principu. Reforma z roku 1953 nahradila prefekturní rady a některé speciální tribunály pr- voinstančními správními soudy. Tato významná legislativní změna vedla k přetvoření jurisdikce Státní rady, jež se stala odvolací instancí. Tuto úlohu Státní rady pak z pod- statné části nahradily od konce 80. let postupně zřizované odvolací správní soudy. Nižší správní soudy si mohou v komplikovaných případech vyžádat stanovisko Státní rady. Funkci kasačního soudu plní Státní rada vůči specializovaným správním tribu- nálům a v některých případech vůči odvolacím správním soudům. Je jistě možné sou- hlasit s hodnocením Johna Merrimana, že sporné řízení Conseil d’Etat a celá soustava francouzského správního soudnictví velice přispěly k rozvoji moderního evropského veřejného práva bez ohledu na to, že lze o juridiction administrative hovořit z hlediska německé a britské doktríny liberálního justičního státu jako o francouzské úchylce, která hranice mezi správou, vládnutím a soudnictvím nevnímá ostře. 84 Conseil d’Etat zastřešuje správní soudnictví, v němž působí 51 teritoriálních správ- ních soudů (z toho 9 odvolacích) a specializované správní tribunály. Odvolací správní soudy zajišťují dvojinstančnost soudního projednání pro velkou část správních sporů a významně tak odbřemenily Státní radu, která nyní funguje jako odvolací soud jen ve stovkách případů ročně. Více než polovinu rozhodovací agendy Státní rady tvoří kasační žaloby, z nichž jen menší část splňuje podmínky přijatelnosti. Nápad v počtu až do 2 tisíc ročně stále tvoří věci, které Státní rada rozhoduje v prvním a posledním 83 REY, J. P. Des institutions judiciaires de l‘Angleterre comparées avec celles de la France et de quelques autres Etats anciens et modernes. T. II. Paris: Duverger, 1826, s. 173. 84 MERRIMAN, J, H. Francouzská úchylka. Právník , 1998, roč. 137, č. 12, s. 1070.

64