Pomahač: Proměny správního soudnictví

Harrington v mládí sice kratší dobu pobýval v londýnském učilišti Middle Temple, ale právnická profese ho nezlákala. K právníkům měl mnoho výhrad, ale i tak v soudy vkládal určitou důvěru. Shodou okolností byl v roce 1661 z politického důvodu zatčen a bez soudního přivolení téměř rok vězněn. Propuštěn byl díky úplatkům a s ohledem na velmi vážné zhoršení zdravotního stavu. Nic cenného již nenapsal, takže Systém politiky se stal jeho posledním významným dílem, jež však mohlo být vydáno ve zcela jiné ústavní a politické situaci až v roce 1700. Kdyby Harrington žil v 18. století, měl by to s politikou snazší. O 18. století obvykle hovoříme jako o přelomovém století, v němž je revidováno mnohé v anglické a potažmo i britské právní praxi. Po roce 1700 ubývají právní excesy, což souvisí s růs- tem státní moci. Starší soudnictví poskytovalo na úrovni centrálních ochranu životu, osobní svobodě a majetku i tehdy, týkal-li se případ zneužití veřejné moci. Proto se i v současných učebnicích veřejného práva můžeme setkat se starými rozsudky, které se dochovaly do 18. století a byly tehdy systematičtěji zpracovávány v souvislosti s ustálením precedenčního systému soudního rozhodování. Nelze z toho však usuzovat na existenci spolehlivé soudní kontroly, kterou označujeme jako judicial review a která je spojována s ústavní kontinuitou vývoje právě až od 18. století. Peter Cane dobře postřehl, že po Slavné anglické revoluci z roku 1688 se ústavní role anglických soudů oslabila a že vládě opírající se o silnou parlamentní moc se v politickém ohledu poda- řilo soudnictví podřídit svým záměrům. 87 Studujeme-li vývoj administrativního státu v Británii, je patrné, že parlamentní mo- narchie, ustalující se po dlouhé době válek a nepokojů, hledala poměrně dlouho modus vivendi moci zákonodárné a výkonné. V georgiánském období Parlament přijal mnoho různorodých regulatorních aktů, které spíše brzdily rozvoj industriální společnosti, a nadto ve velké míře rozhodoval i o mnoha individuálních otázkách ( private bills ). Vysoké soudy jen výjimečně korigovaly tuto parlamentní aktivitu, a to předznamenávalo i uznání pre- rogativní pravomoci exekutivy. Zároveň byla vysoko postaveným soudcům garantována dříve nebývalá nezávislost. Odpadlo i potvrzováni soudcovské funkce novým panovníkem a případů, kdy byl soudce odvolán proto, že se politicky znelíbil, výrazně ubylo. Přitom se kariéry vysokých soudců většinou neodvíjely od práce v justici, často šlo o osoby, které dříve zastávaly exekutivní funkce či působili jako volení politici v dolní komoře parlamentu. Pozoruhodné je, jak rychle se v 18. století britský stát centralizoval a zároveň roz- pínal jako koloniální velmoc. Přitom se zároveň prosazuje fiskální a vojenská politi- ka spolu s ochranou vlastnických práv. Tato kombinace odlišuje georgiánské vládnutí od liberální vlády v industriální společnosti 19. století. Na rozdíl od konkurujících států zvládla Británie poměrně dobře technika vládnutí s vysokým státním dluhem, i když za cenu značných kontroverzí týkajících se celních a daňových povinností.

87 CANE, P. Controlling Administrative Power: An Historical Comparison . Cambridge: Cambridge University Press, 2016, s. 220.

69