Pomahač: Proměny správního soudnictví

Armádní aparát a fiskální byrokracie se brzy dostaly na přední místo ve srovnání s ji- nými evropskými státy co do početnosti personálu. S tímto vývojem kontrastuje vývoj ve vnitřní správě, kde lze zaznamenat dílčí opat- ření týkající se státních registrů a dozorových pravomocí, avšak charakter místní správy se příliš nezměnil. Na britských ostrovech stále fungoval tradiční systém opírající se o funkcionáře ve zhruba dvou stovkách městských komunit a o 5 000 osob vyko- návajících spíše policejní než soudní úřad justice of peace . Úřední osoby musely být dostatečně majetné, aby lépe odolaly pokušení si své úřady zprivatizovat, a postupně byl rozšiřován i okruh neslučitelnosti úřadů. Budiž však řečeno, že velká část z nich ko- rupčnímu prostředí dobře neodolala. Platilo, že ten, kdo se umí dobře postarat o sebe, je schopen dobře se starat se i o věci veřejné. Je otázka, zda neúspěchy tohoto pojetí lze chápat jako systémové selhání veřejné správy, či jako souhru okolností. Problémem zvláštního druhu se stala londýnská správa s populací šplhající na kon- ci 18. století až k počtu milionu obyvatel. Není divu, že v parlamentu byly vedeny časté debaty o neuklizených ulicích a londýnské kriminalitě. Mnoho parlamentních aktů se pokoušelo přímo regulovat londýnský veřejný pořádek, často ve velkých podrobnos- tech a málo účinně. Legislativní akty i mnohá nelegislativní opatření narážely na růz- ná omezení ve výkonu veřejné správy. Uveďme jen drobný příklad. Na londýnských domech se umisťovaly kovové štíty s požárními znaky, protože k požáru se obvykle sjelo více stříkaček soukromých společností, ale hasit směla jen ta společnost, u níž byl dům pojištěn. Z judikátů je patrné, že vysoké londýnské soudy georgiánského období nerezignovaly zcela na kontrolu správních aktů vzhledem ke slabosti místní správy či rozmarům parlamentu, kontrola však byla omezená a projevovala se incidenčně a pře- vážně v souvislosti s majetkovými a trestními případy. Na přelomu 18. a 19. století se rozešla v angloamerickém právním systému britská a severoamerická větev v hodnocení toho, co je na judicial review funkční a jak zapadá soudní kontrola do celkové architektury public law . Ve Spojených státech Judiciary Act 1789 pootevřel obecným soudům možnost kontrolovat abstraktní právní akty, včetně zákonů. Nemohlo jít ovšem o normativní soudní rozhodnutí, protože v duchu tradice anglického práva se soudce pevně držel kontury rozsuzovaného případu a vy- tvářel tak jen konkrétní pravidla pro konkrétní případ. Po několika letech patrného váhání nad tím, kde vlastně leží hranice svazující jejich úvahu a v čem jsou soudci vázáni ustanoveními abstraktních právních aktů, předur- čujících směr řešení sporných případů, Chief Justice Marshall v seminálním případě Murbury v. Madison 88 dovodil, že judicial review se při kontrole aktů veřejné moci musí v prvé řadě řídit závěry, k nimž lze dospět interpretací Ústavy. Tomuto principu John Marshall obětoval mandamus , jímž mohl soud obecného práva ingerovat do stavu správy věcí veřejných, a prokázal tak připravenost chovat se v soudní funkci zdrženlivě. Marshallovo sebeomezení a ústavní garance soudcovského aktivismu slavily ve vhodně

88 (1803) 1 Cranch 137.

70