Pomahač: Proměny správního soudnictví

politicky vybraném okamžiku pro dané rozhodnutí téměř všeobecný triumf, aniž by si všichni uvědomovali, jak silnou zbraň v podobě Marshallovy doktríny soudy získaly. Styl soudního uvažování byl i nadále navázán na rozhodování o prerogative orders . Bylo možné rušit veřejnoprávní akty, došlo-li k překročení pravomoci, či byly-li porušeny ústavní či obecné právní principy, a bylo též možné nařídit nebo zakázat určitou čin- nost. Použitelné byly i prostředky ekvitní ochrany umožňující závazně určit právní stav a zabránit jednání, které by způsobovalo škodu. S vývojem administrativního státu se ale soudy namísto toho, aby byly strážci práv- ní jistoty, pozvolna stávaly aktivními účastníky na poli poskytování veřejných služeb. Tento proces byl výrazně urychlen v polovině 20. století, kdy byly přijaty rámcové úpravy postupů ve veřejné správě. Federální Administrative Procedure Act začal být po- važován za doplnění skrovných ustanovení o exekutivě a správě v ústavě z roku 1789. To povzbudilo soudce, aby aplikovali kvaziústavní způsoby výkladu obecného práva soudního přezkumu. Soudní doktrínou byla redefinována i pravidla o tom, jak hlu- boce může soud měnit interpretaci právních předpisů, o něž se opírá správní činnost, čímž byla obnažena otázka, zda správní právo zná lépe řádný úředník anebo řádný soudce a kam až sahá soudcovská zdrženlivost a respekt k veřejné správě. 89 V Britanii obyčejová anglická ústava a obecné anglické právo takovouto možnost soudům v zacházení s akty suverénního Parlamentu ani s vládními akty nedávaly. Na sklonku viktoriánského období, kdy justiční reformy překlenuly starší problémy soudního formalismu a ztíženého přístupu k soudcům činným ve věcech ústavního a správního charakteru, se rozhodlo o tom, že anglická judicial review bude v proti- kladu k vývoji v USA chápána spíše jako nepřímá a latentní kontrola legislativy a exe- kutivy. Angličtí soudci brali ohled nejen na principy, které oslabují politický náboj veřejnoprávního sporu tím, že přesouvají řešení do roviny ustálených pravidel hry, ale i na obyčeje, které se pochopitelně opírají o tradici, podle níž se prostě některé kon- fliktní rysy veřejnoprávního sporu před soudem ani neprojeví. 90 Anglické právo se dlouho obešlo bez pojmu vrchnostenského správního aktu a že až s vysokou intenzitou činnosti moderní veřejné správy byla celá složitost problému obnažena. To však již byla v Británii vytvořena soustava kvazisoudních tribunálů se specializovanou jurisdikcí. Vyšší soudy si nicméně podržely hlavní slovo v rozhodování sporů z veřejnoprávní sféry i při supervizi legality správních aktů. V právním systému, v němž je pojem ústavnosti spíše politickým nežli právním konceptem, se prostor, v němž soudy poskytují ochranu vůči nelegálním vládním a správním aktům, může velmi pružně měnit. 89 CANE, P. Divided by the Common Law. Controlling Administrative Power in England and the United States. In: JHAVERI, S. – RAMSDEN, M. (eds.) Judicial Review of Administrative Action across the Common LawWorld. Origins and Adaptation. Cambridge: Cambridge University Press, 2021, s. 134–137. 90 MARSHALL, G. Constitutional conventions: the rules and forms of political accountability . Oxford: Oxford University Press, 1986, s. 12n, 84n.

71