Pomahač: Proměny správního soudnictví

vá Odvolací soud. Pokud jde o application for judicial review , zhruba čtvrtina těchto podání je v posledních letech vyřizována neformálním postupem a polovina z nich je nepřijatelná. Roční počty finálních rozhodnutí jsou proto nízké: v roce 2019 tak skončilo pro žadatele úspěšně jen 114 případů a v roce 2020 dokonce jen 74 případů. Judicial review je v anglickém systému protažena až do nejvyšších pater soudnictví, tedy k Odvolacímu soudu ( Court of Appeal ) a k Nejvyššímu soudu ( Supreme Court of the UK ). Přístup k oběma těmto soudům je vázán na soudní povolení a předpokládá se, že se tyto soudy budou zabývat jen případy, které jsou právně významné, složité, či mají ústavní rozměr. Tyto soudy mohou opravnému prostředku judicial review appeal zčásti nebo plně vyhovět, anebo jej zamítnout. Odvolací soud byl v 70. letech 19. století zřízen s cílem nahradit nepřehlednou soustavu 12 různých odvolacích soudů obecného práva. Když se v 30. letech 20. sto- letí rozšířila možnost, aby Vrchní soud prováděl přezkum správních aktů, stala se tato agenda též významnou složkou činnosti Odvolacího soudu, rozhodl-li Vrchní soud o přezkoumatelnosti svého rozhodnutí, anebo byl-li podaný opravný prostředek přijat Odvolacím soudem. V současnosti Court of Appeal ročně rozhodne zhruba půl tisí- covky věcí, a to z případů projednaných z menší části Vrchním soudem a z větší části Vyšším tribunálem. Supreme Court of the UK zřízený v roce 2009 nahradil tradiční odvolací vý- bor Sněmovny lordů. K tomuto soudu mohou dospět nejen případy rozhodnuté Odvolacím soudem nebo Vrchním soudem, což jsou soudy pro Anglii a Wales, ale i případy rozhodnuté vysokými soudy Skotska a Severního Irska. Nejvyšší soud má roční nápad okolo 250 věcí, z nichž však je nutné meritorně rozhodnout jen asi jednu pětinu a jen asi desetina opravných prostředků je zcela nebo zčásti úspěšná. Poměrně důsledná filtrace potencionálního nápadu umožňuje Odvolacímu soudu i Nejvyššímu soudu soustředit se na vyjasnění právních otázek přesahujících význam konkrétního sporu a ukazujících na nejasnosti a mezery v právní úpravě. Z případů rozhodovaných Nejvyšším soudem je navíc zřetelně patrné, že až čtyři pětiny z případů se týkají nejas- ností spojených se správněprávní úpravou. Přitom nejde zdaleka jen o případy spojené s judicial review appeal , tedy se sporem, v němž je jednou ze stran správní orgán. Ve stá- le větší míře jde i o hybridní nebo horizontální vztahy, v nichž se projevuje potřeba sjednocení výkladu správněprávních ustanovení.

74