Pomahač: Proměny správního soudnictví

4. Verwaltungsgerichtsbarkeit Pro středoevropské správní soudnictví byl rozhodujícím vývoj v německých zemích. Jak dobře postřehl autor klasické práce o srovnávacím správním právu F. J. Goodnow, v mnoha německých zemích od pozdního středověku obecné soudy rozhodovaly o právních vztazích mezi nerovnými subjekty tak, jako by šlo o paritní osoby, a po- skytovaly tak ochranu před svévolí vykonavatelů veřejné moci, ovšem prostředky spí- še soukromoprávními než veřejnoprávními. V těch částech Německa, kde se rychleji prosazovala centralizace, pak jednotlivé předpisy tuto roli soudů posilovaly. Soudní ochrana neměla výraznou ústavní oporu, a byla enumerativně potvrzována. 93 Na tento základ navázaly v období politického liberalismu, jak výstižně uvedl E. Hácha, mlhavé představy o subjektivních veřejných právech chápaných jako práva občana proti státu. 94 Verwaltungsgerichtsbarkeit lze s přihlédnutím k tomuto vývoji charakterizovat jako prototyp kontroly veřejné správy opírající se jak o civilní, tak o správní soudy. Civilním soudům přísluší řešit spory opřené o soukromoprávní instituty, typicky náhradu ško- dy, zatímco správní soudy přezkoumávají správní akty. Specializace se neprojevuje čin- ností kvazisoudních orgánů rozhodujících spory, protože Verwaltungsgerichtsbarkeit je ryzím soudnictvím, což však nebrání možnému vytvoření specializovaných správních soudů vedle všeobecných správních soudů. Koncentrace se týká především požadavku zastřešit soustavu správních soudů silným centrálním soudem. Ohlédneme-li se až k přelomu středověku a novověku, zjistíme, že v Německé říši se Reichskammergericht a Reichshofrat otevřely osobám poddaným partikulární juris- dikci, čímž se dostaly do situace srovnatelné s Anglií a Francií. Tyto říšské soudy měly sice nominální pravomoc zabývat se i různorodými veřejnoprávními spory, problé- mem byla ovšem nedostatečná legitimita obecného práva, o něž se tyto soudy opíraly, nehledě již na politické momenty, které v středoevropské oblasti podlamovaly autoritu centrálních orgánů. 95 A navíc: na úrovni některých německy mluvících zemí se již v raném novověku projevila snaha vytvářet administrativní tribunály specializované na řešení konfliktů podle záměrů zemské vrchnosti ( Kammerjustiz ). Pod vládou knížat s humanistickými či osvícenskými sklony, kteří podporovali právní formu řešení spo- rů, se zároveň prosadila tendence vyčlenit zemské vládní a správní akty ( Regierungssache ) jako předmět výlučné úřední supervize dle uvážení panovníka a vyloučit je tak z mož- nosti přezkoumání jakýmikoli soudy obecného práva. Od poslední třetiny 17. století začalo být směřování k vytvoření speciální správní jurisdikce zpochybňováno rodící se kameralistikou. Absolutistická knížectví v říši zva- 93 GOODNOW, F. J. Comparative Administrative Law. Vol. 2. New York: Franklin, 1903, s. 162n, 243–245. 94 HÁCHA, E. Správní soudnictví. In: HÁCHA, E. – HOETZEL, J. – LAŠTOVKA, K. – WEYR, F. (eds.) Slovník veřejného práva československého. sv. IV. Brno: Polygrafia, 1938, s. 600. 95 WESTPHAL, S. Gerichtliche Verwaltungskontrolle im Alten Reich. In: SOMMERMANN, K. P. – SCHAFFARZIK, B. (eds.) Handbuch der Geschichte der Verwaltungsgerichtsbarkeit in Deutschland und Europa . Berlin: Springer, 2019, s. 7n.

75