Pomahač: Proměny správního soudnictví

nímu a policejnímu řízení. Policejní soudnictví mělo být především prostředkem k udržování veřejného pořádku a disciplíny, ovšem poněkud mírnějšími prostředky, než která používala kriminální justice. Zároveň se však otevíral prostor k rozhodo- vání o některých právech a povinnostech kolektivními orgány, které se odlišovaly od administrativních úřadů. Kodifikace přitom výslovně vylučovala z policejního soudnictví vyšetřování a rozhodování ve fiskálních věcech. Dodejme, že řešena byla i odpovědnost za škodu způsobenou obětem úřední svévole, a to právní konstrukcí odlišující se od obecného režimu náhrady škody. Rozhodování o těchto nárocích mělo příslušet civilním soudům. Zmiňujeme-li se o pruské kodifikaci, je třeba připomenout, že šlo o subsidiární úpravu, přijatou navíc v době, kdy byly feudální a absolutistické základy veřejné správy konfrontovány s francouzskou revolucí. Koncepční nejasnosti týkající se třetí větve soudnictví vedly doslova k pokusnictví v mnoha tehdejších ně- meckých státech. Situace se stala v průběhu dalších let nepřehlednou, nicméně pruskou reformou z roku 1808 byly do určité míry odděleny přímé exekutivní úřední funkce od rozhodo- vání sporů ve veřejnoprávní sféře. Bavorsko v téže době, inspirováno vzorem francouz- ské Conseil d’Etat či anglické Privy Council , vytváří Geheimer Rat , od něhož si slibuje, že bude vyřizovat správní stížnosti výhradně podle práva. V Rakouském císařství kníže Metternich coby státní kancléř v roce 1825 vyjádřil přesvědčení, že správní soudnictví je potřebné a že je třeba urychleně zřídit vysoký správní soud, což se však nepodaři- lo. V jihoněmecké oblasti rané Mohlovo dílo Das Verfassungs und Verwaltungsrecht des Königreiches Würtemberg z let 1829–1831 a zejména pak následující kniha Die Policey-Wissenschaft nach den Grundsätzen des Rechtsstaates , vydaná ve dvou svazcích v Tübingenu v letech 1832–1833, přijímalo podněty francouzského správního práva a snažilo se je sladit s německou právně-filosofickou tradicí. Znění německé spolkové ústavy z roku 1849 stojí již plně na stanovisku justičního státu, v němž je veřejná správa podřízená právní kontrole uskutečňované z moci soudů, resp. z moci tribunálů, které budou organizačně a personálně nezávislé vůči orgánům přímého výkonu veřejné správy. Vzhledem k povaze uspořádání Německa však rozhodující význam měl nadále především vývoj uvnitř jednotlivých zemí. Prusko rozšířilo přezkumné pravomoci obecných soudů nad správními rozhod- nutími v roce 1861, zatímco o dva roky později je v Bádensku zřízen první nezávis- lý vyšší správní soud. V teoretické rovině je známým zastáncem koncepce justičního státu a důsledného mechanismu soudní ochrany veřejných subjektivních práv zvláště hessenský právník Otto Bähr. Vliv myšlení odpoutaného od absolutistické tradice, projevující se jak v přístupu k naplnění ideje právního státu, tak v pohledu na funkce veřejné správy, našel svého patrně nejnadanějšího mluvčího v Lorenzi von Steinovi, státovědci dánského původu, který však působil ponejvíce v jihoněmeckém a rakous- kém prostředí.

77