Pomahač: Proměny správního soudnictví

V letech po prusko-francouzské válce Prusko vytvořilo soustavu specializova- ného správního soudnictví, kde však přinejmenším dva nižší články ( Kreisausschüsse a Bezirksausschüsse ) nebyly soudy v technickém smyslu. Podobaly se tak v určitém směru anglickým nezávislým administrativním tribunálům. Preußisches Oberverwaltungsgericht se pak stal už z prestižních důvodů institucí velmi nepodobnou francouzské Conseil d’Etat . S touto reformou je spjato jméno Rudolfa von Gneista, jenž proslul svým teo- retickým sporem s O. Bährem o koncepci správního soudnictví, ale jeho záběr byl širší, zabýval se otázkami decentralizace a občanské participace ve veřejné správě, i dosti citlivými otázkami komparatistiky, zejména podobností právních a správních systé- mů evropského Severu a jejich protikladu k Jihu, kde vítězily napoleonské reformy. Gneist si na anglickém systému dobře všímal zejména toho, že není radno bagateli- zovat soudcovskou profesi a přespříliš zatěžovat soudce rozhodováním věcí, v nichž se nemůže příliš prosadit právní hledisko. Druhým mementem, které by podle Gneista difamovalo nejen justiční, ale prakticky každý pořádný stát, bylo nebezpečí hrozící z byrokratizace soudního aparátu. Toto selhání bylo pochopitelně v prvé řadě vytýkáno značně centralistickému francouzskému řešení. V rozmezí let 1874–1924 zřídily všechny země německo-jazyčné oblasti (pomi- neme-li Schaumburg-Lippe a specifické řešení ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku) více či méně nezávislé správní soudnictví, v němž nakonec – měřeno ovšem jen co do počtu – nakonec převládl spíše než pruský model organizace vzor würtemberský, výborně popsaný Otto von Sarweyem, se specializovaným přezkumem legality obecně všech individuálních správních rozhodnutí deklarujících či konstituujících práva účastní- ků správního řízení s tím, že tento přezkum byl zpravidla koncentrován u vyššího správního soudu. V Německu postupně vzrůstal význam a vliv pruského Vrchního správního soudu. V Rakousko-uherské monarchii působil od roku 1876 vídeňský správní dvůr soudní s příslušností pro správu zemí předlitavských. Uherská část mo- narchie již z prestižních důvodů realizovala později správní soudnictví ve verzi blížící se pruskému vzoru. Vraťme se však k vídeňskému správnímu dvoru soudnímu. Když byl v roce 1867 přijat pro předlitavské habsburské korunní země základní zákon o soudcovské moci, stálo v něm: Soudnictví je ve všech instancích odděleno od správy. Karl von Lemayer svedl v polovině 70. let 19. století ostrý zápas na straně hrstky příznivců aktivizace soudní kontroly správních úřadů a později shrnul své názory v proslulém spisku Apologetische Studien zur Verwaltungsgerichtsbarkeit . Dočteme se tu, proč má správní soudnictví nikoli spravovat, ale soudit, a to na sevřeném půdorysu elitního sboru soud- ců, v němž najdou uplatnění talentovaní právníci s různorodou profesionální i životní zkušeností. Co vlastně spojovalo prototypy koncentrovaného správního soudnictví na úrovni vrcholné jurisdikce v modelu Verwaltungsgerichtsbarkeit z předminulého století? Bez ohledu na to, uvažujeme-li o variantě würtemberské, bavorské, saské, pruské či rakous-

78