Pomahač: Proměny správního soudnictví

soby mají napomoci předcházení soudním sporům a jejich charakteristiku nalezneme v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. 9 z roku 2001. Alternativní prostředky lze v různé intenzitě využívat při sporech ze správních aktů a smluv a ve sporech o náhradu škody, či o jinou kompenzaci. Úprava využití alterna- tivních prostředků zahrnuje otázky získávání informací o alternativním řešení sporů, záruk nezávislosti a nestrannosti usmiřovatelů, zprostředkovatelů a arbitrů, dále otázky spravedlivé procedury a transparentnosti řešení sporů a v neposlední otázce i vyma- hatelnosti řešení dosaženého alternativními prostředky. Vnitřní kontrolu, usmíření, zprostředkování a jednání o vyrovnání lze vymezit jako prostředky, které mají povinně předcházet další právní kroky. Pokus o usmíření, zprostředkování, či smluvní vyrov- nání může iniciovat i příslušný soudce. Využití arbitráže zpravidla uzavírá možnost, aby paralelně s ní byly využívány jiné právní prostředky. Využití alternativních pro- středků řešení správních sporů však nevylučuje soudní přezkum, zejména pokud jde o dodržení správného procesního postupu. Vnitřní kontrola se může týkat jakéhokoli správního aktu. Požadavek, aby příslušný správní úřad zkontroloval zákonnost i správ- nost aktu, může být vymezen jako povinnost veřejné správy zejména v případech, kdy hrozí soudní spor. Zvolení usmiřovatelé či zprostředkovatelé mohou po projednání se stranami sporu vyzvat správní úřad, aby sporný akt změnil, zrušil nebo prohlásil za ne- platný. Smluvní vyrovnání je vyloučeno, pokud by na jeho základě správní úřad porušil svou povinnost. V ostatních případech je možné, aby veřejní úředníci jednali cíleně tak, aby bylo dosaženo přijatelného kompromisu na základě shodné vůle. Rozhodci mohou přezkoumat, zda správní akt byl vydán plně v souladu s právem a na základě toho navrhnout řešení sporu, včetně toho, že sporný akt má být zrušen. Arbitrážní rozhodnutí se opírá o nestranné zhodnocení argumentů správního orgánu a účastní- ků řízení a směřuje k právnímu závěru učiněnému na ekvitním základu, s nímž může správní orgán souhlasit. Pro komparativní výzkum bylo velmi důležité vymezit znaky jednotlivých druhů opravných prostředků použitelných ve správním soudnictví. Pro účely našeho výkladu postačí vhled do žalobního režimu, v němž lze jako za základní druhy považovat žaloby substituční, zrušovací, nařizovací, určovací a kompenzační. Použitím substituční nebo zrušovací žaloby je předurčena míra aktivity soudu ve vztahu k plnění úkolů veřejné správy. Substituční žaloba směřuje k tomu, aby soud na- hradil činnost správního orgánu. Důvěra ve schopnosti soudu v tomto případě zřetelně převyšuje důvěru ve správní úřady. Soud substituční žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán konal v souladu s právem. Zrušovací žaloba nemůže chybět v žádném systému správního soudnictví, protože se domáhá zrušení správního aktu, resp. deklarace nicotnosti aktu, jemuž by jinak svědčila presumpce správnosti. Žalovaným je zpravidla správní orgán, který rozhodoval v posledním stupni, nebo správní orgán, na který roz- hodovací působnost přešla. Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadený akt pro nezákon- nost (materiálně-právní omyl) nebo pro vady řízení (procesně-právní omyl) a také tehdy,

83