Pomahač: Proměny správního soudnictví

šlo vývojem, kdy se muselo vypořádat s expanzí nesporných řízení a s rafinovanostmi advokátského procesu. Problémům s tím spojeným se ve správním soudnictví některé země snažily čelit jednotnou správní žalobou. Tak lze nazvat nástroj k zahájení řízení, jímž se žalobce domáhá ochrany svého práva a zároveň navrhuje, jakým způsobem by měl soud tuto ochranu poskytnout. Jisté je, že žalobce musí být v této pozici mnohem aktivnější než v obligátním případě, kdy toliko formuluje důvody, pro něž má soud zrušit správní akt. Koncepce jednotné správní žaloby vychází z jednotných podmínek žalovatelnosti různorodých správních aktů a úkonů a netrvá ani na tom, že soud se má zabývat až finálními akty. Nevzniká tak například problém, o němž se u nás vedl úporný dia- log Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu na téma, co je to trvající zásah a od kdy do kdy lze proti němu brojit. V naší soudní praxi se klasická žaloba proti formálnímu rozhodnutí změnila na žalobu proti rozhodnutí v materiálním smyslu. To však relativizovalo použití zásahových žalob i žalob proti nečinnosti. Zásahové žaloby byly navíc soudní praxí chápány restriktivně, což je ostatně i důvodem malé četnosti úspěšných žalob tohoto typu. Nabízí se proto úvaha o tom, zda pro účinnou soudní ochranu není lepší sjednotit obecný žalobní typ na žalobu proti úřednímu postupu, což by zahrnovalo i případně vydané formální rozhodnutí. Tato žaloba by se pochopi- telně netýkala vybraných procesních rozhodnutí. Uvažujeme-li o správním soudnictví jako o samostatné větvi justice, říkáme obvyk- le, že správní soudy by měly více přisuzovat a méně přezkoumávat. Přisuzováním lze v této souvislosti rozumět závaznou aplikaci práva na konkrétní spor. Přisuzování je v tomto smyslu řešení různorodých rozporů, nakolik správní akty jsou velice širokou právní kategorií. Nejčastěji bývá rozlišováno mezi rozhodnutími, která mají konkrétní povahu, a opatřeními, která jsou obecnější a abstraktnější. Správní soudnictví se ve vět- šině zemí dnes nevyhýbá tomu, aby byl předmětem sporu právní akt, který je teprve určen k aplikaci, tedy normativní správní akt. U aktů obecné a normativní povahy je však třeba vyloučit to, aby napadený akt nebyl jen záminkou ke konstrukci hypote- tického sporu. Správní akt může mít i neformální nebo reálnou podobu a není radno řešit případné nejasnosti z toho pramenící tím, že se snažíme sofistikovaně rozlišovat mezi materiálním a formálním rozhodnutím. Správním aktem může být rovněž více- stranný úkon. Klasickou devízou administrativistiky je vyjádření, že o právu se ve správě může mluvit stejným způsobem jako v justici. O civilních sporech se říká, že vznikají spon- tánní cestou. Diskuse o podobě nového českého civilního řádu soudního nám v sou- časnosti shodou okolností může být velmi cennou inspirací i při úvahách o soud- ním řádu správním. Už v názvu předpisu se projevuje snaha o archaičnost spíše než intelektuálské úsilí o co nejpřesnější vyjádření. Postupně rozvíjející přívlastek by se neutrálně vyjádřil slovosledem civilní soudní řád, popř. správní soudní řád, neboť jde o dva soudní řády. Použijeme-li výraz civilní řád soudní, mělo by to znamenat, že

93