Pracovní právo 2021

přináší mnohdy zcela stěžejní důsledky projevující se nejen v rámci samotné existenční sféry dotčeného zaměstnance, nýbrž lze při širším nazírání na danou problematiku detekovat podstatné dopady rovněž v dalších oblastech aplikační praxe. Dočasná pracovní neschopnost, spočívající v poškození nebo poruše zdraví jednot- livce, se v případě ekonomicky aktivních osob (zaměstnanců) vykazuje vícero interdis- ciplinárními elementy, a to v zásadě negativního charakteru. Zvláště výrazně přitom oslabuje jejich socio-ekonomické postavení, v důsledku čehož dochází ke snížení mož- nosti uspokojovat základní životní (existenční) potřeby (v rámci roviny hospodářské), jakož i úrovně sociální interakce (ve sféře různých společenských vztahů) a dalších individualizovaných potřeb. 8 Význam jmenované základní sociální události podtrhuje inter alia taktéž navazující konglomerát velmi praktických důsledků, rovněž negativně se projevujících ve sféře toho kterého zaměstnance, jež s sebou zcela nevyhnutelně při- náší nerespektování stanoveného režimu dočasné pracovní neschopnosti, 9 a to zvláště konsekvencí ve výseku pracovněprávních vztahů (jež jsou zde zakládány zaměstnanco- vým porušením specifikovaných povinností právě v rámci režimu dočasně práce ne- schopného pojištěnce). V předestřeném smyslu se v souvislosti s možností rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele 10 rozhodovací praxe již konsolidovala na závěru, že k porušení tzv. pracovní povinnosti (resp. literou zákoníku práce povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) 11 může dojít i v průbě- hu trvání dočasné pracovní neschopnosti. 12 Lze proto v souladu s právě uvedeným při splnění všech dalších zákonem presumovaných obligatorních podmínek uvažovat o platné výpovědi z pracovního poměru odůvodněné podle § 52 písm. h) ZP, a to i pokud zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává práci, přestože by byl (primárně svým ošetřujícím lékařem) uznán dočasně práce neschopným. legislativně definována primárně v pozitivním smyslu v rámci § 55 odst. 1 ZNP, resp. komplementárně formou negativní enumerace, jež je obsažena v § 55 odst. 2 ZNP. 8 LACKO, M. Dočasná pracovná neschopnosť zamestnanca . Praha: Leges, 2019, s. 11. 9 Blíže viz regulaci zejm. podle § 56 odst. 2 ZNP. 10 Na základě § 52 písm. h) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), ve spojení s § 301a ZP, resp. s § 56 odst. 2 písm. b) ZNP. 11 Viz § 52 písm. g), ve spojení s § 55 odst. 1 písm. b) ZP. 12 Srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3212/2019, který pro daný závěr výslovně formuluje kritéria, jež lze shrnout následovně. Pokud daný zaměstnanec „ v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, osobně vykonává pro zaměstnavatele podle jeho pokynů (s jeho vědomím) ve stanovené pracovní době a ve sjednaném místě práce podle pracovní smlouvy nebo vykonává-li v době trvání této překážky v práci pro zaměstnavatele práci podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě z vlastní iniciativy, “ pak v takové situaci (ačkoliv dále uvedené v době této překážky v práci jinak zásadně neplatí) nemůže rezignovat na dodržování povinností, jež mu vyplývají z pracovního poměru. Jinými slovy řečeno, zaměstnanec musí i tehdy dodržovat veškeré předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, přičemž za předpokladu, že tak nečiní, dopouští se tím porušení jmenovaných povinností.

122