Pracovní právo 2021

garantované v rámci čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny. 20 Z uvedené teze je následně vyvozován závěr, že výluka soudního přezkumu takového rozhodnutí nemůže být shledána sou- ladnou s ústavním pořádkem, in concreto pro rozpor s čl. 36 odst. 2 větou druhou Listiny, ve spojení s čl. 4 Ústavy. Jak vrcholný orgán ochrany ústavnosti vzápětí připomíná, procesní záruky soudní protekce v podobě možnosti přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy (podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) totiž musejí být bezpodmínečně zajištěny ve vztahu ke každému rozhodnutí, jež se týká kteréhokoli ze základních práv zakotvených v Listině, a tu- díž ústavně garantovaných, a to bez ohledu na povahu případného dotčení některého z těchto práv v podobě direktivního stanovení podrobností, jakýchkoli dalších podmí- nek, konkretizací či mezí (limitů). Na základě uvedeného nelze než souhlasit s tím, že prostřednictvím systému opravných prostředků v rámci správního řízení, 21 prakticky spočívajícím v daném případě ve faktickém vyloučení jeho dvojinstančnosti, nemůže být nastíněný ústavněprávní deficit nijak překlenut. Je však nutno přihlédnout ke skutečnosti, že Ústavní soud se v naposledy citovaném případu zabýval posouzením protiústavnosti toliko daného konkrétního ustanovení (vylučujícího ze soudního přezkumu rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby), a nikoliv již ostatních v jeho rámci zakotvených výluk ze soudního přezkumu [tj. podle navazujícího § 158 písm. b)–f ) ZNP]. Nejvyšší správní soud nicméně v analyzovaném rozsudku jednoznačně odmítá formulovaný závěr krajského soudu jako prvostupňové instance, že ono citované zrušující rozhodnutí Ústavního soudu „ je třeba vnímat obecněji, kdy sám tento soud konstatoval, že toto rozhodnutí oteví- rá cestu k soudnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů, který je v rozporu s ústavním pořádkem uzavřen. “ V tomto smyslu nalézacím soudem prezentovaný argument, že v obou případech se jedná o rozhodnutí vydané podle zákona o nemocenském pojištění, nelze považovat za jakkoli dostačující. 22 I pokud by však byl připuštěn závěr, že jakákoli výluka ze soud- ního přezkumu v režimu zákona o nemocenském pojištění není ústavně konformní, zvolený procesní postup ze strany krajského soudu je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu přesto zcela nesprávný. Neboť jakkoli sice na jednu stranu platí, že při svém rozhodování je soudce vázán výhradně zákonem a mezinárodní smlouvou, jež je součástí právního řádu, 23 nelze na stranu druhou ani odhlédnout od bezprostředně NÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, publikováno pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). 20 Nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 9/14. 21 K tomu srov. regulaci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 22 Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 6 Ads 247/2018-27, bod 22: „ Kraj- ský soud tak nemohl § 158 písm. b) zákona o nemocenském pojištění přejít pouze konstatováním, že jeho „někdejšího souseda“ zrušil Ústavní soud pro rozpor s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. “ 23 Viz čl. 95 odst. 1 Ústavy („ Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je

124