Pracovní právo 2021

související ústavní kautely zakotvující, že: „ Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. “ 24 Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva se konstantně podává, že oblast sociálního zabezpečení lze ratione materiae subsumovat pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, 25 přičemž bylo již rovněž explicitně potvrzeno, že spor o dávku poskytovanou dotčené osobě z národního (v projednávaném případě nizozemského) nemocenského pojištění představuje spor o citovaným ustanovením presumované „ občanské právo “. 26 Jelikož v souvislosti s odkazovaným případem komparovaný systém nemocenského pojištění vykazuje v podstatných ohledech shodné charakteristické rysy se systémem tuzemským, lze a priori předjímat, že i v tomto případě dojde k naplnění stanove- ných kritérií pro účely možné aplikovatelnosti právní úpravy v intencích čl. 6 Úmluvy. Nutno nicméně ještě posoudit, zda je dána i majetková povaha projednávané věci, ipso facto , zda její samotnou esenci představuje spor o danou dávku. 27 Nejvyšší správní soud přitom při svém komplexním vypořádání se s prezentovanou otázkou po zevrub- nější analýze platného právního stavu dospívá k jednoznačnému závěru, že rozhodnu- tí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je rozhodnutím o občanských právech konkrétního jedince. 28 V důsledku této skutečnosti pak v situaci rozporování faktu, že ono rozhodnutí je zákonné, musí být v intencích čl. 6 odst. 1 Úmluvy vždy přistoupe- no k projednání před nezávislým a nestranným soudem, zřízeným na základě zákona, pročež takové rozhodnutí ze soudního přezkumu nelze exkludovat. V širších souvislostech se pro úplnost sluší dále doplnit, že Ústavní soud se v ne- dávné době zabýval ústavní stížností, jež společně s brojením proti dotčeným soudním rozhodnutím (týkajících se problematiky skončení dočasné pracovní neschopnosti ni- koli v návaznosti na vydání rozhodnutí ošetřujícího lékaře, nýbrž ex lege ) 29 spojovala taktéž individuální návrh na zrušení předmětného § 158 písm. b) ZNP. 30 Nicméně vzhledem k tomu, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu (nebo je- součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. “), ve spojení s čl. 10 Ústavy („ Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. “). 24 Čl. 95 odst. 2 Ústavy. 25 Srov. např. rozsudek senátu IV. sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. října 2015 ve věci Fazia Ali proti Spojenému království, stížnost č. 40378/10, bod 58. 26 Viz rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. května 1986 ve věci Feldbrugge proti Nizozemsku, stížnost č. 8562/79. 27 Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 6 Ads 247/2018-27, body 25-26. 28 Ibid. , bod 31. 29 Ve smyslu § 59 odst. 2 ZNP, tj. uplynutím stanovené doby 30 dnů ode dne následujícího po uznání pojištěnce invalidním. 30 Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 1144/20.

125