Pracovní právo 2021

3. Předstíraná pracovní smlouva Simulací právního jednání se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. 21 Cdo 2862/2019, jenž byl uveřejněn pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2021. Zde šlo však o otázku opačnou, totiž že strany vůli k právnímu jednání zakládajícímu pracovněprávní vztah pouze předstíraly. Motivací k takovému jednání může obecně být právě zvláštní, chráněná povaha pracovněprávního vztahu. V posuzovaném případě se účastníci snažili předejít důsledky prohlášeného konkurzu. Po skutkové stránce šlo zjednodušeně o to, že dlužníka a jeho manželku zaměstnala třetí společnost, s níž však byli manželé provázáni ještě prostřednictvím smlouvy o ti- chém společenství (zaručující manželce 90% podíl na zisku společnosti) a ujednáním o odkoupení obchodního podílu po ukončení konkurzu dlužníka. Manželka práci pro společnost fakticky nevykonávala a byl učiněn i skutkový závěr, že účelem pracovní smlouvy bylo zajistit příjmy za práci jejího manžela (dlužníka), které by nepodléhaly probíhajícímu konkurzu. Tento složitý mechanismus fungoval až do té doby, kdy se zaměstnavatel rozhodl rozvázat pracovní poměr s manželkou dlužníka, a ta bránila žalobou na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Případ byl posuzován již podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., proto Nejvyšší soud měl příležitost k výkladu zdánlivého jednání, neboť jedním z případů zdánlivého právního jednání je jednání, při němž nebyla zjevně projevena vážná vůle. Zdánlivým právním jednáním je tak i simulované právní jednání, kdy jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící váž- nost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny. Celkem logickým je pak závěr, že ke zdánlivosti právního jed- nání přihlíží soud z úřední povinnosti. Co však tento závěr znamená v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru? Znamená, že i rozvázání pracovního poměru (zde okamžité zrušení pracovní- ho poměru) je jen zdánlivým právním jednáním, k němuž se podle zákona nepřihlíží. V rozhodnutí vyjádřenou úvahu lze parafrázovat tak, že nebyla-li zde vážná vůle k za- ložení pracovního poměru, nemohla být ani projevena vážná vůle k jeho rozvázání. Rozhodnutí striktně odlišuje zdánlivost právního jednání od jeho neplatnosti. Nelze proto vyhovět žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, je-li jeho okamžité zrušení pouze zdánlivé. 3 Rozlišování mezi zdánlivostí a neplatností právního jednání přidělává pochopitel- ně (díky prekluzivní lhůtě podle § 72 zákoníku práce) vrásky aplikační praxi, neboť konečný závěr soudu vyplyne zpravidla až na základě provedeného dokazování. Lze se 3 V civilním sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, neumožňuje zákon soudu rozhodnout o určení zdánlivosti právního jednání, dospěje-li v průběhu řízení o žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru, že jednání je zdánlivé. Občanský soudní řád nezná podobný institut, jako upravuje např. zákon o zvláštních řízeních soudních v § 90 odst. 2 v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby.

131