Pracovní právo 2021

hodnotili zvýšený zájem a restriktivní opatření s důvěrou přijímali. Nicméně zpětně mnozí z nich hovořili o tom, že pro ně byly izolace a odloučení od blízkých, strach o ně a obavy o rodinu daleko horší zkušeností než strach z nemoci samotné. To bylo akcentováno přístupem některých zařízení, která si restriktivní opatření vyložila nad jejich rámec, takže například zákaz opustit zařízení interpretovala jako zákaz vycházení z budov, a zakazovala vycházky například i do zahrady vlastního areálu. To jsou podle mých dosavadních poznatků však spíše vzácnější případy. Zaznamenali jsme spíše si- tuace, kdy se zařízení snažila daná opatření interpretovat moudře ku prospěchu svých klientů i zaměstnanců. Mnohá zařízení se obracela na zdravotnické pracovníky, kteří pomáhali sestavovat protiepidemická opatření, aby se minimalizovalo riziko infekce, ale zachoval se pokud možno co nejvíce normální život lidí v těchto zařízeních (jak obyvatel tak pracovníků). Z vlastní zkušenosti Gerontologického centra k tomu mohu dodat, že našemu centru se podařilo zachovat počty infikovaných na úrovni jednotek případů, bez další- ho šíření mezi pracovníky či personál v průběhu téměř celého roku 2020. Až koncem prosince roku 2020 došlo k masivnějšímu rozšíření infekce mezi pacienty lůžkového oddělení, a to pravděpodobně zejména z důvodu infekčnější mutace viru v populaci a také uskutečňování nutných kontrolních vyšetření v nemocnicích a přijímání pacien- tů z nemocnic, kde byla prevalence onemocnění již velmi vysoká. Jednalo se však vždy o lehčí průběhy onemocnění, a to i u nejstarších pacientů. To jsme považovali za efekt pečlivých, kvalifikovaných a účinných preventivních opatření, která jsme stále zacho- vávali (včetně žádosti, aby i pacienti při kontrolách v nemocnici a případných dalších setkáních nosili roušky a respirátory), takže zřejmě virové dávky, kterým byli pacienti vystaveni, nebyly tak velké. Jedná se samozřejmě jen o epizodickou zkušenost, kterou bych si nedovolila zobecňovat, ale dále jsme se jí v naší praxi vedli, protože opatření z ní vyplývající byla a jsou v naprostém souladu i se současným vědeckým poznáním. Ze zkušeností většiny zařízení dlouhodobé péče jak zdravotnického tak sociálního typu vyplývá několik zkušeností a faktů, které jsme v rámci workshopů a rozhovorů zjistili a které se pravidelně opakují a akcentují. Jde zejména o to, že je naprosto nutné zajistit takový model dlouhodobé péče, který bude zahrnovat i kvalifikovanou zdra- votní péči (jak ošetřovatelskou tak lékařskou), a to i v zařízeních dlouhodobé péče tzv. sociálního typu (tedy domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem, ob- dobně samozřejmě i v domovech pro osoby se zdravotním postižením). Kvalifikovaní pracovníci jednotlivých zařízení by pak mohli být daleko lépe schopni ve spolupráci s celým týmem těchto zařízení nastavovat adekvátní preventivní opatření, správně vy- hodnocovat a implementovat protiepidemické pokyny a opatření. Tedy v rámci týmů jednotlivých zařízení tato opatření připravit, prodiskutovat, nastavit, ověřit, případně modifikovat tak, aby odpovídala potřebám jednotlivých zařízení a lidí, kteří v nich žijí a pracují, Přitom by měl být kladen důraz na zajištění normálního života všech, jak pracovníků, tak klientů. Nemuselo by se tedy jednat o spektakulární opatření, jakými

137