Pracovní právo 2021

tedy opuštění socialistického chápání práva a jeho institutů a rozšíření prostoru pro svobodu jednotlivce. Zákon tak má vystupovat jako ultima ratio jen tam, kde dohoda vůbec není možná, anebo pokud k ní nedojde. 9 Současně byl realizací rekodifikace soukromého práva zdůrazněn princip subsi- diarity občanského zákoníku ve vztahu k zákoníku práce, který je vyjádřen především v ustanovení § 4 zákoníku práce 10 , ale naznačen je i v ustanovení § 2401 odst. 1 občan- ského zákoníku. Postupem zákonodárce tak dochází k užšímu sepětí obou kodexů, což je potvrzeno i tím, že některé tradičně pracovněprávní otázky (zejména statusové) byly inkorporovány do nového občanského zákoníku (§ 34 a 35 občanského zákoníku) a pracovní poměr byl systematicky zařazen mezi soukromoprávní závazky. 2.2 Smluvní volnost jako pracovněprávní zásada Zdůraznění autonomie vůle oproti rovnosti tak bylo jedním z klíčových momentů rekodifikace soukromého práva, což má nepochybně své dopady i pro pracovní právo. V souvislosti s přijetím současného občanského zákoníku vystoupila zásada autonomie vůle do popředí i v pracovním právu. Za stěžejní zásadu pracovního práva však bylo potřeba ji považovat již před rekodifikací, tato role smluvního principu se v literatuře zmiňuje již od 90. let. 11 Základním titulem vzniku pracovněprávních vztahů je ostatně pracovní smlouva, tedy projev vůle zaměstnance a zaměstnavatele. To platilo o pracovním právu vždy. Pracovní právo vyrůstalo ze sféry soukromého práva (v našem právním řádu především z ustanovení všeobecného občanského zákoníku). Svůj osobitý charakter získávalo díky ochrannému zákonodárství státu a uplatnění kolektivních smluv jako specifické- ho pramene práva 12 a nemohlo být popřeno ani zákoníkem práce z roku 1965, který vycházel ze socialistické koncepce jednotného práva odmítající dualismus soukromého a veřejného práva a do značné míry i soukromou sféru vůbec. Pracovní poměr není možné ztotožnit s právní skutečností, na jejímž základě vznikl. 13 Pracovní smlouva je právní skutečností, resp. právním jednání smluvních stran, které zakládá pracovní poměr, a jako taková měla by být odrazem svobodné vůle účastníků. Pozice autonomie vůle samozřejmě není neomezená. 9 STRÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj a postavení pracovního práva jako soukromoprávního odvětví . Brno: Masary- kova univerzita, 2014, s. 30. 10 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidovaná verze) [online]. Ministerstvo sprave- dlnosti ČR, © 2013-2015, s. 12. [cit. 15. 10. 2021]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf. 11 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 12 Viz např. GREGOROVÁ, Zdeňka. Smluvní princip a inominátní smlouvy v pracovním právu. In: GALVAS, Milan (ed.). Smluvní princip a jeho projevy v individuálním pracovním právu. Sborník příspěvků ze sympozia Brno, 17. února 1994 . Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 43. 13 VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Vývoj soukromého práva na území českých zemí . Brno: Masarykova univerzita, 2012. s. 810.

31