Pracovní právo 2021

Pokud jde o vzájemný vztah autonomie vůle a ochranné funkce, lze jej vyjádřit tím způsobem, že obecně by měla v soukromoprávních vztazích, včetně pracovněpráv- ních vztahů, platit zásada autonomie vůle. V konkrétních případech nicméně může být žádoucí upřednostnit ochrannou funkci, zejména v podobě ochrany zaměstnance. Tento přístup je ve shodě s ustanovením § 4 zákoníku práce, podle kterého je možné občanský zákoník aplikovat na pracovněprávní vztahy vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Mezi nimi je explicitně vyjádřena na prvním místě ochrana zaměstnance. Ochranný charakter však mají i další zásady zde vyjádřené, ať už uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky, spravedlivé odměňování zaměstnance nebo rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Ochranné zákonodárství vždy přináší omezení smluvní volnosti subjektů pracov- něprávních vztahů. Je tedy třeba nalézt rovnováhu mezi svobodnou vůlí stran a garan- továním právního postavení zaměstnance. 22 Ze soukromoprávního pohledu lze také částečně ztotožnit ochrannou funkci s ochranou slabší strany, kterážto je v soukromo- právních zásadách v rámci občanského zákoníku upravena; ochrana zaměstnance tedy rozhodně není v přímém rozporu s koncepcí, na které je občanské zákoník postaven. Jako problematické může být chápáno, že pracovní právo je dodnes do značné míry postaveno na opačném nazírání. Pro současnou podobu zákoníku práce je urču- jící především ochranná funkce jako taková, zatímco autonomie vůle je její pouhou limitací v tom smyslu, že vůli subjektů nelze zcela pomíjet. Vzhledem k tomu, jak pojímá soukromé právo občanský zákoník, však patrně není vhodné se k takovému vyjádření vztahu obou institutů přiklánět. V souvislosti se zdůrazněním ochrany slabší strany v pracovněprávních vztazích se lze setkat také s názorem, že je sice faktem, že na počátku vzájemného vztahu za- městnance a zaměstnavatele stojí smluvní ujednání obou partnerů a lze tedy hovořit o smluvní volnosti, ale po vzniku pracovněprávního vztahu jako takového se začíná projevovat ochranářská funkce pracovního práva, kdy je smluvní svoboda účastníků omezována především zákonnou regulací obsahu individuálního pracovněprávního vztahu, konkrétně např. úpravou podmínek pracovní doby, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, minimální mzdy apod. 23 Nelze sice pominout, že dílčí změny (včetně nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb.) posunuly zákoník práce k liberálnějšímu pojetí, celková ochranářská koncepce však do značné míry zůstává. Otázkou je vhodnost takové míry regulace. Snaží-li se však

22 HAMUĽÁK, Juraj. Postavenie jednotlivca v individuálních pracovnoprávnych vzťahoch. In: PIE- CHOWICZOVÁ, Lucie; MADLEŇÁKOVÁ, Lucie (eds.). Autonomie jednotlivce. Sborník odborných příspěvků z mezinárodní konference Omloucké debaty mladých právníků 2014 . Praha: Leges, 2014, s. 58. 23 HŮRKA, Petr. Ochrana zaměstnance a flexibilita zaměstnávání: Princip flexijistoty v českém pracovním právu . Praha: Auditorium, 2009, s. 166.

34