Pracovní právo 2021

chtějí strany výkon práce realizovat. Za konkrétní projevy této flexibility tedy je mož- né brát např. dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, pracovní poměr na dobu určitou, zkušební dobu nebo agenturní zaměstnávání. Flexibilita výkonu práce se potom vztahuje k samotné realizaci výkonu práce v pracovním poměru pružným způ- sobem. Mezi její projevy lze zařadit např. kratší pracovní dobu, nerovnoměrné rozvržení pracovní doby, práci přesčas, pružnou pracovní dobu, konto pracovní doby, homewor- king a teleworking, práci na zavolanou či job sharing (sdílení pracovního místa). 33 Dále lze rozlišit vnější a vnitřní flexibilitu. Vnější flexibilita znamená pružnost při vzniku a zániku pracovního poměru, vnitřní flexibilita spočívá v možnosti obou stran upravit si podobu pracovního poměru podle svých představ, zejména prostřednictvím flexibilních forem práce (flexibilita pracovní doby a doby odpočinku, místa výkonu práce aj.). O flexibilitě lze také uvažovat vzhledem k druhé straně právního vztahu, a rozlišo- vat flexibilitu jednostrannou (subjektivní) a dvoustrannou (objektivní). 34 Jednostranná flexibilita umožňuje zakládat práva a povinnosti projevem vůle jedné strany právního vztahu, dvoustranná pak pouze na základě souhlasné vůle obou stran. O plnou flexi- bilitu se jedná především v případě flexibility dvoustranné; u jednostranných právních jednání je možné flexibilitu spojovat zejména se zánikem pracovního poměru, resp. s možností jednostranně rozvázat pracovní poměr, ale nikoli s průběhem a obsahem pracovního poměru. 35 Případy, kdy zaměstnavatel může jednostranně upravit práva či povinnosti zaměstnance (vnitřní předpis, pracovní řád, mzdový výměr), tedy projevem flexibility nejsou. Jedná se naopak o omezení autonomie vůle v důsledku uplatňování vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance v průběhu pracovního poměru. 36 Důležité je vzít v potaz, že přestože potřeba vyšší flexibility nepochybně existuje, i flexibilita má své limity. Hranicí, která omezuje flexibilitu právní úpravy, jsou zejmé- na základní lidská práva, zejména práva sociální, která garantují určitou úroveň sociál- ního postavení jednotlivce včetně jeho postavení v pracovním procesu. Tato práva jsou zaručena vnitrostátním zákonodárstvím, právem Evropské unie i právem mezinárod- ním. 37 Lze se tedy ztotožnit s názorem, že pracovněprávní úprava musí být vymezená 33 ŠTANGOVÁ, Věra. Ochrana zaměstnanců v pracovněprávních vztazích v podmínkách globalizace. In: OLŠOVSKÁ, Andrea (ed.). Labor ipse voluptas: Pocta prof. JUDr. Helene Barancovej, DrSc . Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku – Towarzystwo Słowaków w Polsce, 2014, s. 198. 34 HŮRKA, Petr. Pracovní právo ve světle flexicurity. In: BARANCOVÁ, Helena (ed.). Možnosti a hranice liberalizácie pracovných vzťahov . Bratislava: Sprint dva, 2011, s. 88. 35 HŮRKA, Petr. Ochrana zaměstnance a flexibilita zaměstnávání: Princip flexijistoty v českém pracovním právu . Praha: Auditorium, 2009, s. 28. 36 JANIČOVÁ, Eva. Flexibilný trh práce a limity zmluvnej slobody v pracovnom práve. In BARANCO- VÁ, Helena (ed.). Pracovné právo 21. storočia . Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 193. 37 ŠTANGOVÁ, Věra. Ochrana zaměstnanců v pracovněprávních vztazích v podmínkách globalizace. In: OLŠOVSKÁ, Andrea (ed.). Labor ipse voluptas: Pocta prof. JUDr. Helene Barancovej, DrSc . Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku – Towarzystwo Słowaków w Polsce, 2014, s. 198.

37