Pracovní právo 2021

přispět k lepšímu sladění rodinného a pracovního života zaměstnanců a rozšířit využí- vání kratších pracovních úvazků, což potom může vést ke snadnějšímu zaměstnávání některých skupin zaměstnanců (zaměstnankyně a zaměstnanci na/po mateřské či ro- dičovské dovolené, zaměstnanci v důchodovém věku atp.). Omezením je maximální rozsah takto sdíleného pracovního místa na nejvýše 40 hodin týdně (tedy jeden pra- covní úvazek). V této souvislosti vyvstávají dvě otázky. Zaprvé, jaká bude skutečná využitelnost tohoto institutu, když spojení více úvazků do jednoho pracovního místa bude zpravidla řešitelné i uzavřením dohod o pracovní činnosti (pokud u žádného zaměstnance sjednaná pracovní doba nepřesáhne polovinu stanovené týdenní pracovní doby). Zadruhé, proč není možné využít tento institut i v situaci, kdy potřebné hodiny práce překračují výši celého úvazku. Např. zaměstnavatel – provozovatel obchodu – bude chtít pokrýt dvěma zaměstnanci otevírací dobu pondělí až pátek 8 až 18 hodin (tedy v celkovém rozsahu 50 hodin); nicméně právní úprava mu nedává možnost vyu- žít institutu sdíleného pracovního místa. Vzhledem k teprve krátké existenci sdíleného pracovního místa v právním řádu zatím nelze jeho využití hodnotit; nicméně pokud by se tento institut osvědčil, lze si představit rozšíření možností jeho využití. Podstatnou součástí opatření přijímaných v souvislosti s pandemií covid-19 byla dále opatření, která reagovala na situaci, že řada zaměstnavatelů nemohla v důsledku opatření provozovat ekonomickou činnost, a tedy ani řada zaměstnanců nemohla vy- konávat práci v rámci svého pracovněprávního vztahu. Tyto otázky již částečně překračují pracovněprávní hledisko tohoto pojednání. Je však důležité je zmínit z toho pohledu, že fungující zabezpečení životní a ekonomic- ké situace zaměstnance je podstatným prvkem flexikurity (resp. sekurity/jistoty jako jedné z jejích částí). Podstatou sekurity by mělo být to, že zajištění zaměstnance, který nemůže práci vykonávat, by mělo být přeneseno na stát. V této souvislosti je možné zmínit dva základní prvky opatření spojených s pande- mií covid-19, v kterých byl tento prvek flexikurity naplněn. V první řadě je to značné rozšíření situací, kdy bylo možné čerpat ošetřovné v situaci, kdy došlo k uzavření škol a zaměstnanci (rodiče) potřebovali zajistit péči o školní děti. Původní úprava v zákoně o nemocenském pojištění 63 se v této mimořádné situaci ukázala jako nedostatečná, zejména z hlediska věku dětí, na které je možné ošetřovné čerpat, a z hlediska doby, po kterou je možné ošetřovné čerpat. Tato situace byla na jaře 2020 řešena zákonem č. 133/2020 Sb., o některých úpravách v sociálním zabezpečení v souvislosti s mimo- řádnými opatřeními při epidemii v roce 2020. Tento zákon přinesl dočasnou úpravu ošetřovného, zejména rozšířil okruh zařízení, jejichž uzavření zakládá nárok na ošet- řovné, zvýšil věk dětí pro poskytování ošetřovného z 10 na 13 let či prodloužil pod- půrčí dobu pro poskytování, a to s účinností do konce června 2020. Později byl přijat zákon č. 438/2020 Sb., o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořád- nými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském 63 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

43