Pracovní právo 2021

6. Závěr Zejména v souvislosti s přijetím současného občanského zákoníku se v soukro- mém právu objevil významný posun směrem k výraznějšímu uplatnění autonomie vůle stran. Pracovní právo zůstalo zatím stranou těchto tendencí. Jako hlavní důvody tohoto vývoje lze spatřovat především historickou roli pracovního práva jako ochran- ného zákonodárství, neochotu zejména zástupců zaměstnanců přistoupit na liberali- zační tendence v pracovním právu, velmi širokou mírou ochrany zaměstnance v čes- kém pracovním právu nebo výhodnost současného stavu pro stát, který řadu sociálních nákladů (namátkou náhrada mzdy v prvních 14 dnech nemoci, povinnost poskytnout volno v případě řady sociálních událostí atp.) přenáší na zaměstnavatele. Flexikurita může být řešením, které všechny výše zmíněné problémy může do značné míry zohlednit. Byť umožnění smluvní volnosti a autonomie vůle (flexibility) současně s garantovanou mírou ochrany zaměstnance (security) není jednoduché. Pracovněprávní legislativa by v souladu s principem flexikurity měla umožňovat takové řešení, které by realizovalo co nejvyšší možnou míru smluvní volnosti stran, aniž by tím bylo současně výrazně zasáhnuto do sociálních práv zaměstnanců. Význam flexikurity a její aplikace může být zřetelný především v případě flexibilních forem práce, u nichž umožňuje do- sáhnout liberálnějšího přístupu k sjednání a obsahu pracovní smlouvy za současného dodržení určitého standardu ochrany zaměstnance. 67 Je samozřejmě jasné, že flexikurita není všespásný přístup či řešení, které by bylo aplikovatelné vždy. Vzhledem k tomu, že součástí myšlenky flexikurity je i dialog soci- álních partnerů, měla by flexikurita být aplikována hlavně už při legislativním procesu, a to i v tomto smyslu, aby nedošlo k tomu, že by byl přijat předpis, který není postaven na konsensu sociálních partnerů. 68 V tomto směru se jeví žádoucí přiklonit se k původnímu pojetí flexikurity jako ta- kové podoby sociálního systému, který kombinuje flexibilitu (možnost najímat a pro- pouštět pracovní sílu) a jistotu (pomoc zaměstnancům, kteří ztratili práci, především ze strany státu sociální podporou či aktivní politikou zaměstnanosti). Tento koncept bývá považovaný za inovativní sociální systém, který v sobě kombinuje flexibilitu ne- zbytnou v moderní vědomostní ekonomice a sociální zabezpečení pro pracující. 69 Aktuálnost flexikuritního přístupu k pracovněprávním vztahům se do značné míry ukázala i ve světle vývoje spojeného s pandemií covid-19. Na jedné straně tato pan- demie ukázala potřebu flexibilnější reakce na vnější situace, včetně umožnění výkonu práce (dle potřeby) nestandardními způsoby – práce na dálku, střídání výkonu práce 67 BIELIŃSKI, Arkadiusz; GIEDREWICZ-NIEWIŃSKA, Aneta; SZABŁOWSKA-JUCKIEWICZ, Marzena a kol. Elastyczne formy zatrudnienia i organizacji czasu pracy . Warszawa: Difin, 2015, s. 31. 68 PICHRT, Jan. Meze liberalizace v pracovním právu – parametr proměnný v čase. In: BARANCOVÁ, Helena (ed.). Možnosti a hranice liberalizácie pracovných vzťahov . Bratislava: Sprint dva, 2011, s. 94. 69 DEMEK, Peter. Flexicurita jako modus operandi pracovného práva v 21. storočí. In: BARANCOVÁ, Helena (ed.). Možnosti a hranice liberalizácie pracovných vzťahov . Bratislava: Sprint dva, 2011, s. 101-102.

45