ŠAVŠ Studie 2020

rům s cílem omezení re-exportů, nejedná se o jeho jednostranný akt, ale spíše o dohodu ve smyslu daného ustanovení (čl. 101 odst. 1) Smlouvy. Je tomu tak potud, pokud vý- robce automobilů pro to, aby nadiktoval takovou politiku, využívá ustanovení dealerské smlouvy, včetně těch, které dávají možnost omezit dodávky dealerům, a takovým jedná- ním ovlivňuje obchodní chování těchto dealerů. 35 Tak zněl argument soudů EU i přes to, že vlastní dealerská smlouva žádné zřejmé proti-soutěžní ustanovení neobsahovala a ani jeden z rozsudků také přímo neoznačil (na rozdíl např. od staršího rozhodnutí věci BMW v. ALD z roku 1995 36 ) některé její ustanovení za „původce“ pozdějšího proti- -soutěžního jednání. 37 4.3.2 Inovace na prahu nového tisíciletí? Je poměrně pozoruhodné, že jen s ročním odstupem od rozhodnutí ve věci Volkswagen I nahlédly Tribunál a po něm SD poněkud jinou optikou spor farmaceutic- ké spol. Bayer . EK zcela v intencích dosavadní rozhodovací praxe založené na intepretaci existence dohody opakovaně podpořené soudy EU, sankcionovala jako kartelovou do- hodu odmítnutí spol. Bayer dodat francouzským a španělským obchodníkům s léčivy svůj lék Adalat ve větším množství, než si jako dodavatel sama určí. Za tímto obratem v obchodní politice spol. Bayer stála snaha omezit re-exporty léku Adalat z cenově lev- nějších Francie a Španělska do cenově dražší Velké Británie. Dodavatel se přitom mohl spolehnout na to, že velkoobchodníci léky ve Francii a Španělsku byli povinni udržovat zásoby pro plynulé zásobování lékáren ve svých zemích a proto jednostranným odha- dem absorpční kapacity obou zemí, dokázal stanovit, kolik léku jim mám prodat, aby na re-exporty do Velké Británie nezbylo. Distributoři ve Francii i Španělsku se tomuto opatření vzpírali, snažili se o navýšení dodávek a určité (byť nevyhnutelně omezené) pře-prodeje léku Adalat do Velké Británie. Nehledě na tyto okolnosti EK ve svém roz- hodnutí vyšla z existence dlouhodobého dodavatelsko-odběratelského vztahu, který dle ní implicitně zahrnoval i konkludentní souhlas distributorů s politikou spol. Bayer na- mířenou proti re-exportům, z čehož plynula i jejich účast na dohodě odporující čl. 101 odst. 1 SFEU. 38 V rozporu s očekáváním ani Tribunál, a po něm ani SD 39 , EK tentokrát nenásle- dovaly. EK nepodala dostatečný důkaz, že distributoři přistoupili na politiku spol. Bayer, neboť samo pokračování v obchodním vztahu takovým důkazem být nemůže. Bez sou- hlasného projevu vůle, byť tacitního, nemohou být distributoři označeni za účastníky dohody. Omezení dodávek bylo tedy jednostranným krokem spol. Bayer, nikoli doho- dou, která by mohla být v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU, a to i přes to, že efekt tohoto jednostranného jednání byl stejně zhoubný pro soutěž a fungování vnitřního trhu EU, jako kartelové dohody, které tento článek zakazuje. Soudní dvůr si uvědomoval potřebu 35 Rozhodnutí Soudního dvora C-3888/00 P Volkswagen AG v. Komise Evropských společenství z 18. 9. 2003 EU:C:2003:473, odst. 63-67. 36 Viz rozsudek pozn. 28 výše. 37 Srov. kritiku tohoto rozhodnutí in Sousa Ferro, M. Reassessing borders between agreements and unilateral practices after Case C-74/04 Volkswagen II. European Competition Law Review 2007, 28(3) s. 205-209. 38 Commission imposes fine on Bayer AG for impeding exports of the pharmaceutical product Adalat within the European Union. Press release IP/96/19 z 10. 1. 1996. 39 Srov. Rozhodnutí T-41/96 z 26. 10. 2000 EU:T:2000:242 a C-2/01 P a C-3/01 P z 6. 1. 2004 EU:C:2004:2.

123