ŠAVŠ Studie 2020

z uzavřené dealerské smlouvy, vůči níž byly oběžníky již jen konkretizací plnění dříve dohodnutého. EK v duchu starších rozhodnutí nehledala důkazy toho, jak distributoři na oběž- níky reagovali, a rozhodla, že již svým podpisem dealerské smlouvy akceptovali pozdější proti-soutěžní vývoj vztahů s automobilkou. 46 V podstatě lze říci, že ze dvou možných cest dokazování kartelu ve vztahu mezi dodavatelem a distributory, které byly dosud aprobovány judikaturou soudů EU, si EK vybrala tu starší, spočívající v dovozování kartelu z pokračování vztahů založených již obecnou dealerskou smlouvou (v souladu s případy Ford a Volkswagen I ). Naopak se rozhodla nejít novější cestou, která vyžadovala důkaz alespoň tichého přijetí politiky dodavatele ze strany distributorů (jako v přípa- dech Bayer a Opel ). 47 Namísto kritiky tohoto výběru je třeba uvést, že v době rozhodnutí o kauze Volkswagen II měla EK k dispozici pouze rozsudek Tribunálu ve věci Bayer. 48 Automobilka za dané situace namítla před Tribunálem absenci kartelové dohody s poukazem na jednostranný charakter svých výzev. Soudci Tribunálu využili svého roz- hodování ke zdůraznění rozdílu mezi jednostranných, a naopak dvou či vícestranným jednáním, které vždy vyžaduje concurrence of wills, tedy doslova souběh vůlí. Forma pro- jevu vůle je přitom nepodstatná, lze-li z ní věrně zjistit vyjádření úmyslu dané strany. 49 Komisi ve svém rozsudku „poučili“, že je zásadně nepřijatelné dovozovat přistoupení distributora k zakázané kartelové dohodě jen z té skutečnosti, že distributor podepsal dealerskou smlouvu, jejíž znění bylo se soutěžním právem v souladu. Nelegální praktic- ké naplnění plně legální klauzule kontraktu nemohlo být zkrátka distributorem před- vídáno a konkludentně odsouhlaseno dopředu 50 – čímž Tribunál odvrhl starší přístup, který stačil k prokázání kartelové dohody v případu Volkswagen I . Komise nesouhlasila a obrátila se s kasačním opravným prostředkem proti roz- hodnutí Tribunálu na SD. Jeho soudci nenásledovali Tribunál, ale spíše stanovisko Generálního advokáta Tizzana k dané věci 51 , neboť nazpět otevřeli možnost obou cest doložení existence kartelu. Souhlasný projev vůle může vyplývat již z ustanovení dea- lerské smlouvy a přistoupení k ní tedy může být základem pozdějšího kartelového jed- nání. To platí i v případě, že ustanovení takové smlouvy jsou zdánlivě neutrální a pouze umožňují pozdější adresování výzev, které se ukážou co do obsahu jako proti-soutěžní. Tribunál tedy dle závěrů SD pochybil, když tuto první cestu ve svém rozsudku vyloučil. Vedle toho stále existuje i druhá cesta, když projev vůle vyplyne z konkrétních proje- vů souhlasu či následování, jako reakce distributorů na výzvu dodavatele. Jelikož EK sama nešla touto druhou cestou, a jelikož SD ze zákona nepřezkoumává rozhodnutí Tribunálu pro stránce věcné, ale jen právní, obsah dealerských smluv již nebyl znovu 46 Rozhodnutí Komise ve věci COMP/F-2/36.693 – Volkswagen z 29. 6. 2001. 47 Toto dělení velmi názorně vykládá Sousa Ferro, M. v článku Reassessing borders between agreements and unilateral practices after Case C-74/04 Volkswagen II. European Competition Law Review 2007, 28(3) s. 205-209 48 Ostatní rozsudky ukazující tuto novější cestu jsou pozdějšího data. 49 Rozhodnutí Tribunálu T-208/01 Volkswagen AG v. Komise Evropských společenství z 3. 12. 2003 ECLI:EU:T:2003:326, odst. 32. 50 Ibid., odst. 43-45. 51 Stanovisko Generálního advokáta M. A. Tizzana ve věci C-74/04 P Komise Evropských společenství v. Volkswagen AG ze 17. 11. 2005 ECLI:EU:C:2005:694.

125

Made with FlippingBook HTML5