ŠAVŠ Studie 2020

EK v rámci projednávání předběžné otázky francouzského Nejvyššího správního soudu před Soudním dvorem EU vystoupila na straně JLR. Soutěž je ochráněna poža- davkem na nižší než 40% podíl dodavatele na relevantním trhu a cíl v podobě ochrany slabší smluvní strany vztahy pravidla ochrany soutěže nesledují. Nejde v nich o to dát distributorovi zákonnou možnost domáhat se přijetí do kvantitativně definované sítě selektivní distribuce. SD se soustředil na podmínku stanovenou nařízením Komise č. 1400/2002 (nyní již neplatným, ale tehdy aplikovatelným na daný případ), že kritéria musejí být v případě kvantitativní selektivní distribuce „specifikovaná“. 65 To dle SD zna- mená, že musejí být někde ověřitelná co do jejich obsahu. To ovšem neznamená, že by se musel dodavatel předem publikovat, ani to že by musela projít testem objektivního ospravedlnění, jednotné a nediskriminační aplikace (který je vyžadován u kvalitativních kritérií výběru distributorů). Bylo by totiž nelogické, kdyby zákonodárce EU nejprve odlišil dvě cesty budování systému selektivní distribuce a pak je zase spojil stanovením stejné sady kritérií. Komentátoři případu nepochybují, že jde o interpretační vyjasnění aplikovatelné i nadále na sítě selektivní distribuce, a to i mimo oblast distribuce nových automobilů. 66 A nepochybně se promítne i do znění a výkladu chystaného nástupce nařízení EK o blokové výjimce pro vertikální dohody, o němž bylo pojednáno v před- Distribuce nových automobilů byla v novější judikatuře zastoupena nečetnými, za to významnými rozhodnutími, které svým významem překonaly jak dobu svého vzni- ku, tak i hranice automobilového sektoru. Jedním z důvodů pro to, že v posledním desetiletí již nebyla distribuce nových automobilů „velkým tématem“ ani pro Komisi ani pro Soudy EU, je tedy i ta skutečnost, že rozhodnutí z předchozí dekády si zachova- ly svou precedenční kvalitu a dodnes stanoví hranice mezi dovoleným a nedovoleným při formování a spravování distribučních sítí automobilek v Evropském hospodářském prostoru. Provedený průzkum judikatury a její analýza ukázaly, že přinejmenším ve třech problematikách souvisejících s distribucí nových automobilů došlo po roce 2000 k vý- znamnému judiciálnímu vyjasnění či upřesnění platných pravidel. Bylo to v otázce postavení obchodních zástupců jako samostatných podniků, resp. naopak závislých subjektů začleněných z pohledu soutěžního práva do podniku automobilky. Dále, a to velmi podstatně, přispěla judikatura soudů EU v dané oblasti ke stanovení kritérií, dle nichž se posuzuje, zda určitý „diktát“ dodavatele vůči dealerské síti, je jednostrannou praktikou nespadající pod zákaz kartelů, anebo naopak kartelovou dohodou zakázanou čl. 101 odst. 1 SFEU. Nakonec to byla otázka formování distribuční sítě jako selektiv- ní dle kvalitativních, nebo naopak kvantitativních kritérií aplikovaných automobilkou 65 Soudní dvůr tedy rozhodoval o výkladu čl. 1 odst. 1 písm. f) nařízení Komise (ES) č. 1400/2002 ze dne 31. července 2002 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel. 66 Srov. komentář k případu Bushell, G., Clear roads ahead? Judgment on selective distribution systems from the European Court of Justice. Kluwer Competition Law Blog , 14. 6. 2012. Dostupné na: http:// competitionlawblog.kluwercompetitionlaw.com/2012/06/14/clear-roads-ahead-judgment-on-selective- distribution-systems-from-the-european-court-of-justice/?print=print chozím textu. 4.5 Závěr

130