ŠAVŠ Studie 2020

mobilů, neboť právě diskuze pomáhá (nejen) právo tříbit. Čím dříve se podaří najít většinový konsenzus a nastolit kontrolu práva nad měnící se realitou, tím dříve mohou inteligentní stroje člověku pomáhat a začít se ve společnosti prosazovat se všemi dekla- rovanými přínosy (Ministerstvo dopravy, 2017, s. 23). Na následujících řádcích nejprve provádím krátký úvod do systematiky vývojo- vých stupňů autonomních vozidel, dále pak vymezuji hlavní oblasti práva, které si v sou- vislosti s pokrokem dopravního průmyslu žádají úprav. Pokusím se rovněž upozornit na hlavní problematické body autonomní dopravy, jakož i nastínit, kudy by se měly kroky zákonodárce de lege ferenda ubírat. Závěrem tohoto příspěvku si kladu otázka, zda skutečně jako společnost chceme do svých řad vpustit něco tak samostatného a inteli- gentního, jako jsou vozidla nejvyššího autonomního stupně. Skutečně jsme připraveni na to nechat se na silnici předjíždět roboty? 5.1 Obecně k pojmu autonomní vozidlo Vzhledem k tomu, že autonomní vozidla stále představují novou a poměrně spe- cifickou oblast, a zároveň něco, co se v praxi ještě téměř nepoužívá, pro lepší představu a uchopení této „abstraktní reality“ považuji za důležité provést krátkou zastávku u sa- motného pojmu autonomní vozidlo. Autonomním automobilem 71 rozumím vozidlo s automatizačními prvky, které za pomoci počítačových systémů nezávisle (stupeň automatizace 5) či s určitou mírou závislosti na interakci s řidičem (stupeň automatizace 3 a 4) zvládá řízení a orientaci v provozu. Vývojová škála automatizace se dělí do 6 úrovní (stupeň 0 – až 5) podle toho, do jaké míry je vozidlo závislé na součinnosti s řidičem (Ministerstvo dopravy, 2019, s. 47-48). Celou problematiku vývojových stupňů lze zjednodušeně shrnout heslem: „čím vyšší stupeň automatizace, tím menší závislost vozidla na lidském faktoru“ . Níže se však pokusím základní podstatu pěti, resp. 6 úrovní vývoje vysvětlit detailněji, byť stále vulgarizovanou formou. Stupnice začíná na úrovni 0 , kde vozidlo nemá žádný autonomní systém – kom- pletní akt řízení je v rukou člověka, jenž musí mít plnou kontrolu nad vozidlem, vše ovládá sám. Základní asistenční prvky se objevují na úrovni 1 – vozidlo je vybaveno jednou automatizační funkcí pomáhajícím řidiči s aktem jízdy (typ. např. funkce adap- tivního tempomatu či hlídání odstupu od ostatních vozidel). Automatizace pokračuje přes úroveň 2 , kde je auto vybaveno systémy, jež kombinují minimálně 2 asistenční funkce zároveň. Jde například o kombinaci adaptivního tempomatu s asistentem udr- žujícím vozidlo v jízdním pruhu. Řidič je při aktivaci zbaven dané činnosti i nutnosti funkci přímo ovládat – systém ve vozidle ji vykonává sám, avšak člověk má stále plnou odpovědnost za řízení, musí sledovat provoz a vždy být v případě potřeby připraven k okamžitému zasáhnu. Podmíněnou autonomii pak umožňuje úroveň 3 a zde také poprvé můžeme ho- vořit o samořízení v pravém slova smyslu. Systémy umožní odvrátit pozornost od jízd- ních úkonů, ale člověk musí být vždy připraven reagovat a zasáhnout během stanove- ného časového limitu. Fungování „poloautonmního“ vozidla si můžeme demonstrovat 71 Termíny„autonomní automobil“ a „samořiditelný automobil” jsou v této práci používány promiscue. Uvedená definice dopadá na oba pojmy.

136