ŠAVŠ Studie 2020

alternativy, což se projevuje i vyloučením souběhu ochrany v některých common-law systémech. 89 Definičním znakem autorského dílo je jeho jedinečnost. Tu lze snadno nepřesně chápat jakožto ekvivalent novosti, se kterou se setkáváme u průmyslových vzorů. Novost je bezesporu komponentem jedinečnosti, protože v případě, kdy stejné dílo, jaké jsme vytvořili, již existuje, nemůže být naše dílo nové. U průmyslových vzorů bychom se tedy spokojili s tím, že jsme onen zmiňovaný závod na patentový úřad prohráli. V případě autorských děl má však taková skutečnost následky poměrně zásadnější. Jedinečnost to- tiž skutečně není pouhou novostí, ale také neopakovatelností – nikoli však nemožností vytvořit rozmnoženinu díla. Pokud tedy nezávisle na osobě, která byla první, vytvoříme totéž dílo, nejen autorské právo nesvědčí nám, ale náš výsledek popírá i jedinečnost díla prvního. Dílo je totiž jedinečným právě díky otisku osobnosti autora, v našem případě designera, a skutečnost, že by vznikla dvě totožná díla, značí, že osobností prvek buď absentuje z důvodu nízké kreativity, kterou výsledek vyžaduje, a nejedná se stricto sensu o autorské dílo ani v jednom případě, či druhé dílo bylo prvním, byť nevědomě ovlivně- no a vytvořili jsme toliko spíše rozmnoženinu. Jedinečnost výsledku, kterou i v praxi sledujeme, opět podporuje tvrzení o umě- lecké povaze designu a odlišuje osobu designera – autora od osoby modeláře – inženýra. Důležitým kritériem vzniku autorskoprávní ochrany je schopnost dílo oddělit od jeho nosiče. V opačném případě, kdy dílo existuje pouze v souvislosti s konkrétním produktem, nastává absence dichotomie myšlenky – vyjádření a v důsledku se opět můžeme dostávat do situace, kdy by byla autorskoprávní ochrana vyloučena. V kon- textu copyright by byla aplikována tzv. doktrína merger . 90 V kontextu designu je tedy podstatné, aby bylo možné koncepčně oddělit výtvarnou složku designu od technické složky výrobku. 91 Významnou výhodou oproti ochraně průmyslověprávní je neformálnost ochrany autorskoprávní. Ke vzniku autorských práv není třeba jiného konstitutivního kroku než vlastního vytvoření díla, a to způsobem umožňujícím objektivní vnímání takového díla. 92 V některých právních systémech se však i dnes setkáváme s institutem registrace autorského díla, ten je však již toliko deklaratorní a pouze posiluje pozici osoby, jíž au- torská práva svědčí. 93 Také doba, po kterou majetková autorská práva trvají, je významně delší, než je doba ochrany průmyslového vzoru, a to sedmdesát let (mimo Evropu však často jen padesát, jak je vyžadováno mezinárodními úmluvami 94 ) od smrti autora. 89 Autorské právo nechrání tzv. užitečný předmět, tedy předmětem není jen dílo nést jako v případě sochy. Viz rozhodnutí Kanadského federálního odvolacího soudu FC 423 (2004) Pyrrha Design Inc. v. 623735 Saskatchewan Ltd. 90 Viz Rozhodnutí Odvolacího soudu USA (1st Circ.) 379 F.2d 675 (1967) Morrissey v Procter &Gamble Co. 91 Viz ČADA, Karel. Strategie průmyslového vlastnictví . Praha: Metropolitan University Prague Press, 2014. s. 151 a 152 92 Viz § 9 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

93 Příkladně US Copyright Office a jeho role při vymáhání práv z porušení copyright. 94 Viz čl. 12 Dohody o obchodních aspektech práv k duševního vlastnictví (TRIPS)

156