ŠAVŠ Studie 2020

Obr. 7.13: Schéma HVOF

Zdroj: ABELE, E., WENDEL, S. (2020)

Příprava povrchu pro žárové nástřiky Než může být povlak aplikován, je potřeba povrch k povlakování aktivovat zdrs- ňujícím procesem. Jde o nezbytný předpoklad pro přilnutí nastřikovaných částic k po- vrchu válce. K dispozici je celá řada procesů umožňujících aktivaci povrchu, každý se svými specifickými výhodami a nevýhodami: • tryskání korundem, • vysokotlaké tryskání vodou, • mechanická aktivace, • chemická aktivace, • zdrsnění povrchu laserem. V minulosti bylo tryskání korundem nejčastěji používanou technologií v průmys- lu. Naopak technologie tryskání vysokotlakým vodním paprskem je někdy používána v kombinaci s TWAS, ačkoliv je považována za velmi drahou a spojována s vysokými pořizovacími a provozními náklady. U chemické aktivace je jednou z největších nevýhod likvidace tekutého materiálu. Mechanická aktivace s geometricky definovanými řeznými hranami je významnou výhodou proti ostatním procesům. Mechanická aktivace je přiřazena ke skupině procesů přesného vyvrtávání a jako taková může být provedena ve stejném obráběcím centru při stejném uspořádání upnutí jako předchozí operace. Mechanická aktivace umožňuje integraci zdrsňujícího procesu do sériové produkce s relativně krátkými časy cyklu. Současně, na rozdíl od vodního nebo korundového tryskání je dosaženo vyššího stupně spolehlivosti procesu v důsledku geometricky definovaných řezných hran, lepší energetické účinnosti a snížení ekolo- gické zátěže. Vliv změn vlastností materiálu je taktéž minimalizován díky geometricky definovaným řezným hranám. U tohoto procesu je důležitá vizuální kontrola na trhliny řezných hran a opotřebení nástroje, která garantuje požadovanou kvalitu obrábění.

185