SBORNÍK 66 SVOČ 2016

Stěžejní ustanovení dnes nalezneme v § 1395 odst. 1 OZ, který stanovuje, že: „Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.“ Z této zákonné dikce identifikujeme následující (pozitivně vymezeny) předpoklady: (i) objektem zadržení může být pouze cizí movitá věc ; (ii) věřitel má tuto věc u sebe ; (iii)věřitel má povinnost vydat tuto věc dlužníku; (iv) věřitel zadrží tuto věc z vlastní vůle ; a (v) dluh dlužníka vůči tomuto věřiteli je v zásadě 16 již dospělý . Nad rámec těchto předpokladů zákonodárce stanovil i negativní předpoklady v § 1396 OZ, a to: (vi) věřitel nesmí zadržet věc, kterou má u sebe neprávem ; a (vii) věřitel obecně 17 nesmí zadržet věc, jestliže mu bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva. 2. Analýza naplnění předpokladů ke vzniku zadržovacího práva k ZCP Nejprve musíme posoudit, zdali je ZCP věcí v právním smyslu. Objektivem § 489 OZ je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a taktéž slouží potřebě lidí . O první atributu není pochyb. Jelikož byl ZCP vytvořen právě za účelem efektivněj- šího a transparentnějšího nakládání, považujeme jej také za užitečný. Ostatně i legální definice 18 normuje, že ZCP nahradil listinný cenný papír. Jestliže by takové nahrazení nebylo užitečné, tak by k němu racionální zákonodárce nepřistoupil. Také je ZCP splňuje požadavek ovladatelnosti, který je představován samotnou evidencí a možností přepisu ZCP mezi majetkovými účty. V neposlední řadě už i skutečnost, že ZCP jsou upraveny jako samostatný institut v části první hlavě IV. OZ, tedy v rámci věcí a jejich rozdělení, je ze systematického hlediska jasnou deklarací, že se skutečně o věci v práv- ním smyslu jedná . 19 Z pravidla § 498 odst. 2, resp. § 498 odst. 1 OZ a contrario lze dovodit, že ZCP je věcí movitou . Čistě z pohledu zadržovacího práva tedy máme způsobilý objekt zadr- na její souvislost se zadrženou věcí. Blíže k historickému vývoji institutu v tuzemské úpravě VETEŠNÍK, Pavel, POHORSKÝ, Pavel. Zadržovací právo v proměnách času , Acta Iuridica Olomucensia , 2011, č. 2, str. 41 a násl. 16 Vyjma situací stanovených v § 1395 odst. 2 OZ. 17 Vyjma § 1396 odst. 2 OZ věta za středníkem. 18 § 525 odst. 1 OZ definuje ZCP následně: „Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a ne- lze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír.“ 19 ZCP je za věc v právním smyslu považován také v TÉGL, Petr, TELEC, Ivo. Komentář k § 496. In MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek III. § 419-654 . Praha: Leges, 2014, s. 243, bod. 22. 2.1 Pozitivní předpoklady 2.1.1 ZCP jako movitá věc

573