SBORNÍK 66 SVOČ 2016

nictví dlužníka a technicky zabezpečit převod ZCP na jiný majetkový účet či je zadržet, aby k takovému převodu nedošlo. U účtu zákazníka tomu tak není , a proto nemůže říci, že nad nimi vykonává moc. Jestliže by se rozhodl zadržet veškeré ZCP, zadržel by i ZCP jiných osob, tj. všech zákazníků. Dále je řešení, jestli bude věřitel jako účastník centrálního depozitáře moci zadržet ZCP, které jsou vedeny na účtu vlastníka v cen- trální evidenci 29 ZCP. V takovém případě sice nejsou ZCP evidované přímo u něj (ve smyslu na účtu vlastníka jím vedeném), ale pokud je na účtu v centrální evidenci zřízeno tzv. PPN (tedy pozastavení práva nakládat se ZCP) ve prospěch samotného účastníka centrálního depozitáře jako věřitele 30 , pak je tento věřitel fakticky ovládá. Zastáváme názor, že takovýto věřitel nebude oprávněn využít zadržovacího práva, jelikož již nebude mít jedinečnou faktickou moc nad ZCP ; tou bude totiž dispono- vat také osoba vedoucí centrální evidenci. 2.1.3 Povinnost vydat ZCP Zadržena může být pouze věc, kterou je věřitel povinen vydat. 31 Znovu si tedy mu- síme položit otázku, umožňuje povaha ZCP, aby podléhaly v konkrétní situaci po- vinnosti k vydání? Podotýkáme, že tímto atributem se žádný ze současných názorů nezabýval. Zcela jinak tomu je v naší starší civilistice ve vztahu k OZO. OZO znal jak zadržovací právo, tak i široké pojetí věci v právním smyslu. Je prav- dou, že zadržovací právo bylo koncepčně nastaveno odlišně, na druhou stranu jeho skutková podstata 32 byla podobná 33 . Rouček dovozoval, že zadržet lze jen věci hmotné, a to právě z důvodu, že pouze na tento typ věcí může být aplikována povinnost jejich vydání. Z toho důvodu dle něj nemohou být pohledávky předmětem zadržení, ale mo- hou jím být cenné papíry. 34 Stejný názor 35 ohledně nemožnosti vydat věc nehmotnou zastával i Krčmář 36 . Nedokážeme si obecně představit situaci, ve které by bylo možné pohledávku vydat 37 , a v tomto s Roučkem souhlasíme. Ve vztahu k ZCP je pravdou, 29 Jedná se o evidenci o stupeň výše. Osoba (klient) nemůže jednat s centrální evidenci přímo, ale pouze skrze prostředníka, tj. účastník centrální evidence. 30 § 97 odst. 1 písm. e) ZPKT. 31 To už je jaksi imanentní slovu zadržet , jelikož zadrženo může být pouze něco, co musí být vydáno. 32 § 471 odst. 1 OZO „Kdo je povinen vydati věc, může ji k zajištění svých dospělých pohledávek, vzniklých nákladem na věc učiněným nebo škodou věci způsobenou, zadržeti s tím účinkem, že může býti odsouzen k vydání jen za vzájemné plnění z ruky do ruky.“ 33 Nebyla zde stanovena povinnost mít věc u sebe a vycházelo se z debitum cum re iunctum. 34 ROUČEK, František. Komentář k § 471. In ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír a kol. Komentář k Čsl. obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi . Díl II. (§ 285-530). Praha: Codex Bohemia, 1998, bod 3, s. 807. 35 Nutno dodat, že oba názory vycházely ze zprávy justičního výboru k OZO. 36 KRČMÁŘ, Jan. Právo občanské. Díl II. Práva věcná . 3. vyd. Praha: Knihovna Sborníku věd právních a stát- ních, 1946. s. 3 5 0 . 37 Pohledávka dle našeho názoru obecně vydat nejde, ale pouze plnění, které je jejím obsahem, může být vydáno. Můžeme ovšem spekulovat, jestli nemůže nastat situace, kdy by se strana zavázala postoupit pohledávku a neučinila by tak právě z důvodu výkonu zadržovacího práva. Pokud by se jednalo o zapo- čitatelnou pohledávku, pak by ani prakticky nedávalo význam jít cestou zadržovacího práva.

576