SLP 02 (2013)

mimo pracovní poměr. Dále došlo též k úpravě podmínek, za nichž bylo možné sjed- nat dohody. Poprvé se do zákoníku práce dostalo omezení z hlediska množství pra- covní doby nutné ke splnění určitého úkolu. Dohody o pracovní činnosti bylo možné uzavírat k provádění opětující se pracovní činnosti, při níž průměrná doba skutečného výkonu práce nepřesahovala polovinu stanovené týdenní pracovní doby, u prací sezón- ní povahy stanovenou týdenní pracovní dobu, a která je ve sjednaném rozsahu vykoná- vána buď: (a) nepravidelně podle časových možností pracovníka, nebo (b) pravidelně, avšak za takových provozních podmínek, že z hlediska zájmů společnosti bylo by pro organizaci neúčelné a nehospodárné, aby výkon této činnosti soustavně řídila, sledova- la její provádění a kontrolovala dodržování stanovené pracovní doby. S cílem zabezpečit preferenci pracovního poměru před dohodami, v nichž mělo být realizováno v zásadě pouze vedlejší zaměstnání, byla novelou provedenou záko- nem č. 188/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, opět nově stanovena kritéria, podle nichž se posuzovala případná neúčelnost a nehospodárnost sjednávání pracovního poměru. Shodně pro obě dohody se jednalo o práci: (a) jejíž pravidelný výkon nemůže organizace zabezpečit v rámci předem stanoveného rozvržení pracovní doby a rozvrhu pracovních směn tak, aby její řízení, sledování jejího provádění a kon- trola dodržování pracovní doby byly účelné a hospodárné, (b) jejíž výkon v pracovním poměru by byl z hlediska zájmů společnosti pro organizaci neúčelný nebo nehospo- dárný z jiných důvodů. Zákonodárce zdůvodnil potřebu nové úpravy tím, že dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr umožňují využít iniciativy pracujících ke zlepšení služeb a za- bezpečení pracovních sil ve vedlejším zaměstnání pro celou řadu úzkoprofilových čin- ností, jsou však též někdy zneužívány k neodůvodněnému obohacování. 501 Zákoník práce 2006 reguluje vztah mezi pracovním poměrem a pracovněprávními vztahy založenými dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr jedinou vě- tou. Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnavatel zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Zákon tento příkaz (niko- liv doporučení, jak se domnívají někteří autoři) zaměstnavateli, aby zajišťoval plnění svých úkolů zaměstnanci v pracovním poměru, nijak blíže nekonkretizuje. Slovo „pře- vážně“ nebylo zatím soudy vyloženo a kontrolní praxe se tomuto problému též vyhý- bá. Zaměstnavatel nezajišťuje plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, pokud plní své úkoly převážně zaměstnanci v pracovněprávních vztazích za- ložených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pokud zaměstnavatel poruší stanovené povinnosti při vzniku pracovního poměru, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, dopouští se správního deliktu a může být postižen za přestupek dle ustanovení § 12 zákona o inspekci práce nebo za správní delikt dle ustanovení § 25 zákona o inspekci práce.

501 Zvláštní část důvodové zprávy k ust. § 232 až 239b, Federální shromáždění, tisk č. 100, viz http://www. psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t0100_09.htm (Cit.: 9. 7. 2011).

102