SLP 02 (2013)

na jejich zdravotní stav, jen s předchozím souhlasem organizace, ke které jsou v pra- covním poměru. 505 Zákon č. 188/1988 Sb. zrušil povinnost získat předchozí souhlas jiné organizace u dohody o pracovní činnosti a vypustil též úpravu umožňující omezit pracovníky ve sjednávání dohod o provedení práce v pracovních řádech. Nově stíhala pracovníky, kteří jednali dohodu o pracovní činnosti, a byli u jiné organizace zaměstnáni v pra- covním poměru po stanovenou týdenní pracovní dobu, pouze oznamovací povinnost. Oznámení muselo být písemné a musel v něm být uveden název a sídlo organizace, která pracovníka přijala, doba trvání dohody, druh práce, rozsah sjednané týdenní pracovní doby. 506 Mateřská organizace byla oprávněna pracovníkovi přikázat zrušení sjednané dohody o pracovní činnosti, pokud pracovník nesplnil vůči ní oznamovací povinnost, popřípadě byly naplněny další zákonem stanovené důvody (např. výkon práce podle této dohody bránil řádně plnit povinnosti vyplývající z pracovního pomě- ru). Proti příkazu se pracovník mohl bránit soudně. Oznamovací povinnost, stejně jako právo mateřské organizace přikázat zrušení do- Pracovněprávní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr vždy vykazovaly určité odlišnosti od pracovního poměru, my se zde budeme věnovat pouze některým z nich. Prvním, nikoliv pouze terminologickým, rozdílem je důsledné upřednostňování pojmu „dohoda“ před „pracovněprávní vztah založený dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr“. Činí tak zákonodárce nejen dnes, ale též před rokem 1989, což je podivuhodné vzhledem k celkovému odklo- nu od smluvní podstaty práce v době kodifikace československého pracovního práva. Zákoník práce 1965 při úpravě pracovního poměru, nikoliv však dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, opustil individuální pojetí pracovního práva a kladl důraz především na kolektivní prvek při výkonu práce. Nezůstalo však pouze u odliš- ného názvosloví. Na rozdíl od pracovní smlouvy, kde však byla tato úprava původně též zamýšlena, se alespoň na úrovni zákoníku práce 1965 realizovala myšlenka smluvní odměny za práci. 507 Dohoda o způsobu odměňování byla podstatnou náležitostí dohody o pracovní čin- nosti; nedostatečná konkretizace způsobu odměňování měla za následek neplatnost dohody o pracovní činnosti. 508 Organizace byla povinna poskytnout pracovníkům 505 Srov. stenoprotokol ze 12. společné schůze Federálního shromáždění, 2. den – středa 14. prosince 1988, Digitální knihovna Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, http://www.psp.cz/eknih/1986fs/slsn/sten- prot/012schuz/ (cit. 9. 7. 2011) 506 Vláda ČSSR byla oprávněna po projednání s Ústřední radou odborů stanovit nařízením, ve kterých případech není oznámení třeba. 507 Srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 160/79. 508 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 6/75, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 3/78. hody o pracovní činnosti, bylo ze ZP 1965 vypuštěno 1. 2. 1991. ͭ.Ͱ Nejvýznamnější odlišnosti od pracovního poměru

104