SLP 02 (2013)

VII. DOBROVOLNOST Při vzniku pracovněprávního vztahu se projevuje zásada autonomie vůle, vůdčí zása- da soukromého práva. 553 Autonomie vůle se rozpadá do svobody učinění či neučinění právního úkonu, svobody výběru adresáta právního úkonu, svobody stanovení obsa- hu právního úkonu a svobody stanovení formy právního úkonu. Zásada autonomie vůle upřednostňuje dispoziční vůli subjektů v případě její konkurence s ustanovením zákona. 554 Pro uplatnění této zásady má neopominutelný význam legislativní maxima „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“, 555 byť jí nelze se zásadou autonomie vůle ztotožňovat. 556 Svoboda výběru smluvní strany a vstupu do pracovněprávního vztahu je pro svůj zásadní význam a pro četné negativní historické zkušenosti chráněna v rámci práva na svobodnou volbu povolání a zákazem nucené práce. 557 Dle čl. 26 odst. 1 Listiny má každý právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Ústavní soud považuje právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu (čl. 26 odst. 1 Listiny) za hospodářské právo jed- notlivce. 558 Jde o oprávnění jedince rozhodnout se, v jaké oblasti lidských činností by chtěl realizovat svou pracovní schopnost a o takové povolání se ucházet (resp. získávat přípravu pro výkon takového povolání). 559 Svoboda se ve volné soutěži o zvolené po- volání ucházet však neposkytuje záruku úspěchu. Právo na svobodnou volbu povolání zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny není subjektivním právem na určité zaměstnání u určitého zaměstnavatele, ani na zaměstnání určitého typu nebo druhu, jemuž by od- povídala povinnost příslušného státního orgánu takové zaměstnání opatřit, případně i s použitím státní moci. Ústavní právo na svobodnou volbu povolání neznamená ani neměnnost vykonávaného zaměstnání či snad zákaz jednostranného rozvázání pra- covního poměru. 560 Taková záruka by byla omezením práva druhé strany pracovního vztahu, tj. zaměstnavatele, který má právo svobodně „podnikat“, což zahrnuje i mož- nost vytvářet si k této činnosti potřebný pracovní kolektiv. Ve své negativní podobě se tedy právo na svobodnou volbu zaměstnání projevuje v části zásady autonomie vůle, a sice ve svobodě učinění či neučinění právního úkonu (sjednání pracovní smlouvy) a svobody výběru adresáta právního úkonu. Tato dílčí část bývá někdy formulována jako zásada dobrovolnosti vzniku pracovněprávního vztahu nebo zásada svobody práce (ta je ovšem chápána často šířeji). Zákoník práce tuto část zásady dobrovolnosti vzniku 553 Dobrovolnost není ovšem spojena pouze se vznikem pracovněprávního vztahu. Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2006, cj. 2 Afs 173/2005-69. 554 Fiala, J.; Hurdík, J.: K principům občanského práva, Právník, 1990, č. 7, str. 626 a násl. 555 Více Knapp, V.: Co je dovoleno a co je zakázáno, Právník, 1990, č. 1, str. 23 a násl. 556 Fiala, J.; Hurdík, J.: K principům občanského práva, Právník, 1990, č. 7, str. 627. 557 Jinak srov. již rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 7432, Boh. A 9267. 558 Nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 266/09. 559 Usnesení ÚS III. ÚS 547/98. 560 Usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 547/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, č. 30).

112