SLP 02 (2013)

lem, uzavíranou při jejich podnikatelské činnosti). 603 Proto je pracovněprávní úprava doplňována dle okolností konkrétního případu příslušnou úpravou obsaženou buď v obchodním, či občanském zákoníku. Tento obchodněprávní charakter je bezesporu přítomen u rámcové (cenové) do- hody agentury práce s uživatelem o podmínkách přidělování agenturních zaměstnan- ců. Dohody vytyčující pouze smluvní rámec, na jehož základě dochází následně mezi smluvními stranami ke sjednávání dílčích dohod o dočasném přidělení zaměstnanců. 604 Právě u tohoto inominátního (nepojmenovaného) smluvního typu platí, že těžiště jeho právní úpravy leží mimo pracovní právo, v obchodním nebo občanském zákoníku. Pokud sledujeme částečnou pracovněprávní úpravu tohoto vztahu, pak je možno kon- statovat, že ani zákoník práce, ani zákon o zaměstnanosti nebrání tomu, aby smluvní- mi stranami rámcové dohody o podmínkách dočasného přidělování zaměstnanců byli uživatel (na jedné straně) a více agentur práce (na straně druhé). Tak jak lze navázat spolupráci mezi více agenturami práce na straně jedné a jedním uživatelem na straně druhé, lze též zmnožit agentury práce působící u jednoho uživatele v průběhu existují- cí spolupráce. Smlouva měnící rámcovou dohodu o podmínkách dočasného přidělení zaměstnanců, na jejímž základě by se jednou ze smluvních stran stala za souhlasu obou smluvních stran další agentura práce, by tak působila zamýšlené důsledky i v případě, že by primárním předmětem rámcové dohody bylo stanovení podmínek dočasného přidělování zaměstnanců k uživateli. Rámcová dohoda o podmínkách dočasného při- dělení zaměstnanců není totiž ani pracovní smlouvou, ani dohodou o pracovní čin- nosti. Rámcová dohoda zakládá hybridní závazkový vztah, který přestože vykazuje jisté znaky vztahu pracovněprávního, je spíše vztahem obchodněprávním (za podmínky, že se jedná o dohodu, která je smluvním vztahem mezi dvěma podnikateli, agenturou práce a uživatelem, uzavíranou při jejich podnikatelské činnosti) či vztahem občansko- právním. Z tohoto důvodu lze připustit mnohost subjektů na straně zaměstnavatelské, za podmínky, že v případě dočasného přidělení konkrétního zaměstnance půjde o tzv. dílčí závazky. Vystupuje-li na jedné smluvní straně více osob v právním smyslu, jedná se o tzv. společný závazkový vztah. Smyslem agenturního zaměstnávání je zprostředkovat agen- turnímu zaměstnanci práci, aby prostřednictvím dočasného přidělení k uživateli mohl agenturní zaměstnanec získat trvalé pracovní uplatnění u uživatele. Agentura práce v tomto případě supluje činnost státu, konkrétně úřadu práce. Z povahy věci je tak agenturní zaměstnávání činností dočasnou, která by se v případě úspěchu (osvědčení agenturního zaměstnance) již neměla opakovat. Ujednání, na jehož základě by byl 603 Tak M. Součková in Součková, M. a kol.: Zákoník práce. Komentář, 4. vydání, Praha, C.H. Beck, 2004, str. 129; Gregorová, Z.: Agenturní zaměstnávání – nová právní úprava v českém pracovním právu, Právo a zaměstnání, 2005, č. 2, str. 4 nebo Pichrt in Bělina M. a kol.: Zákoník práce, komentář, 2. vydání, Praha, C.H. Beck, 2010, komentář k ust. § 308. 604 Obdobně B. Šubrt in Agenturní zaměstnávání – stav a problémy v širších souvislostech, Práce a mzda, 2008, č. 6.

123