SLP 02 (2013)

na vedení a příkazech zaměstnavatele, ty se však mohly vztahovat pouze k výkonu práce. Osobní prvek přesto z pracovněprávního vztahu nevymizel a v ředěné podobě byl zde přítomen i nadále. Nepochybuje o tom prof. Rouček, který o osobní závislosti uvažuje vzhledem k době, místu a prostředkům práce. 720 U smlouvy služební to byl totiž zpravidla zaměstnavatel, kdo rozhodoval o místu práce, době práce a poskytoval zaměstnancům též prostředky nezbytné k výkonu sjednané práce. Osobní (právní) závislost by bylo možno dovodit též se zřetelem k povinnosti za- městnance konat službu dle nařízení daných zaměstnavatelem a povinností poslušnosti (tj. nemožnosti zaměstnance přezkoumat zaměstnavatelovy rozkazy z hlediska nutnos- ti nebo účelnosti). 721 Zaměstnavatel byl naopak vůči zaměstnanci povinen náležitou péčí. I ta však měla své meze. Tak např. dle ust. § 1032 OZO nebyl zaměstnavatel povinen platit to, co si služebné osoby svým jménem vzaly na dluh. Z úpravy služební smlouvy dále pro zaměstnance vyplývaly některé povinnosti, které zcela či zčásti přesa- hovaly rámec smluvního vztahu. Konkrétně se jednalo o povinnost věrnosti, mlčenli- vosti, úcty a slušného chování. 722 Nevěru ve službě vymezil Nejvyšší soud (v souvislosti s ustanovením § 34 zákona o soukromých zaměstnancích, tj. jako důležitý důvod k předčasnému propuštění za- městnance) následujícím způsobem: „jest rozuměti všechna jednání (činy i opomenutí), kterými zaměstnanec porušuje způsobem příčícím se poctivosti a dobré víře svoje povinnosti vůči zaměstnavateli; není třeba, aby z takových jednání vznikla zaměstnavateli přímo materiální újma a aby taková jednání byla zaměstnanci zvláště zakazována.“ 723 Zaměstnanec však neměl výlučnou povinnost sloužit svému pánu osobně, jak tuto povinnost lze najít v platné pracovněprávní úpravě dnes. Dle ust. § 1153 OZO plati- lo: „ Nevyplývá-li ze služební smlouvy nebo z okolností nic jiného, je zaměstnaný povinen konati služby osobně, a nárok na služby nelze převésti. “ Možnost zastoupení zaměstnan- ce při práci tak mohlo být jednak dohodnuto, jednak mohlo vyplynout z okolností. Některé zvláštní předpisy tyto okolnosti explicitně konretizovaly. Tak např. dle ustano- vení § 9 zákona o statkových úřednících byl zaměstnanec povinen: „oznámiti včas ka- ždou překážku své služby zaměstnavatelovi, jeho zmocněnci nebo svému bezprostřednímu představenému. Není-li mu to již možno, má se při nebezpečenství průtahu postarati o při- měřené zastoupení, pokud jeho je třeba a pokud je možno, na tak dlouho, až zaměstnavatel 720 Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob- čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 190. 721 Byl-li zaměstnanec přijat do domácnosti zaměstnavatele, rozšířila se povinnost poslušnosti též např. na podrobení se domácímu řádu. 722 Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob- čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, Praha ASPI 2002, str. 244. Např. ust. § 76 živnostenského řádu. Dále srov. ust. § 8 zákona o statkových úřednících. Pokud jde o učedníky, srov. ust. § 99b živnostenského řádu. Nezletilý učedník byl podroben otcovské kázni učeb- ního pána, jehož ochrany a péče požíval. 723 Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17345. Srov. Dále rozhodnutí č. 17507, 17527, 17700 a 17766.

149